WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

je to v cajku

Občas se dívám na statistiku přístupů na woleschko a mám z toho radost. Při velmi střízlivém počítání je to už přes sedmdesát čtenářů denně a to docela potěší. Laskavým čtenářům woleschka děkuji za přízeň a dovolím si vyslovit naději, že pokud mě nestihne nějaká fatální událost, hodlám v psaní woleschka pokračovat.
Nejsledovanější je pochopitelně první stránka, prostě proto, že je první, ale velmi často jí předběhne stránka s přehledem počasí. A protože čtenáře je potřeba si hýčkat, nainstaloval jsem novou verzi meteo programu, což je vidět na kapánek jiném zobrazení grafů a ukazatelů. To ovšem není všechno. Možná jste si všimli, že zlobil dešťoměr. Buď ukazoval málo nebo vůbec, někdy se zas zbláznil a ukazoval i když nepršelo. To by mělo být od soboty jinak a hlavně v pořádku.
Provedl jsem totiž opravu. Mohl bych tu vyprávět, jak složité bylo přístroj rozmontovat, vyčistit, překalibrovat a znovu nainstalovat, a chlubit se tak tím, jak jsem děsně šikovnej. Nebudu to dělat už proto, že to bylo všechno jinak.
Znáte ten seriál Návštěvníci? No - ten pro děti, jak jakýsi centrální mozek zjistí, že se na nás řítí nějaká kometa či co a že to Zemi rozmetá na cimprcampr. A tak se kolem toho odehrává nějakých dvacet dílů až se nakonec zjistí, že se mozek splet', poněvadž byl postavenej nakřivo.
A to byl případ mého dešťoměru.
Vylez' jsem na střechu s vodováhou a vrtačkou, vypodložil jsem do váhy nosník s dešťoměrem a bylo to. Svědčí o tom i sobotní záznam, ve kterém jsou dva milimetry srážek přesto, že bylo vymetené modré nebe. To je tím, jak jsem s tím přístrojem lomcoval. Ale nešť, původně to bylo celé věkem na šikmo, teď je to vypodložený a vida, dneska ráno už to ukazuje, že prší a že napršelo nějakých osm milimetrů do teď, do půl sedmý do rána. Vzhledem k tomu, že už camrá od nějakejch jedenácti, mohlo by to sedět.
Takže vážení čtenářové woleschka a pozorovatelé
meteowoleschka: je to zas v cajku a můžete sledovat, kolik toho u nás naprší - teď se to hodí, zrovna to v předpovědi vypadá na pár deštivejch dní, dokud nezačne padat sníh.

první sněhulák

Možná jsem si tu před dvěma lety založil tradici statistických záznamů. Jde o první sníh na Olešku od roku 2005. Dá se z toho kromě jiného odpozorovat, že už tu natrvalo kroutíme osmou zimu a taky, že sníh je událost, kterou nelze opomenout.
Budiž tedy psáno, že řada ?.12.2005, 2.11. 2006, 12.11.2007, 12.2.2009, 17.12.2009, 28.11.2010, 17.1.2012, … je zase o jedno datum delší.
27.10.2012 odpoledne začal padat letos první mokrý sníh.
28. ráno už ho byly dobré tři centimetry a ještě teď drží. Takže historicky nejmladší sněhulák už je na světě. Teda byl. On do odpoledne roztál, ale to prvenství Kačce a Matýskovi už patří. Je to rekord, poněvadž v říjnu tu sníh ještě nebyl.



teplotní rekord

V Dobřichovicích jsou od včera slavný, poněvadž tam naměřili historicky nejvyšší teplotu. Prý to mělo být 40,4°C. U nás v Olešku to tolik nebylo, ale rekord to určitě nějakej byl.



Graf teplot ukazuje, že teploty se blížily k maximu 38°C.



Záznam aktuální teploty, který jsem stihl okopírovat je 36,8°C.

V každém případě bylo vážně teplo.
Teď prší a je nějakých 20°C, což sice není rekord, ale teplo je pořád.

nasáklý

Fuj, to byla pecka! Vylít' jsem z postele, abych se podíval, kam uhodilo. Nikde v dohledném okolí to nevypadalo na zásah bleskem, ale přímo nad námi se čerti ženili.
Bouřka tentokrát přinesla jen slejvák a vichřici bez krup. Zato světelných a zvukových efektů bylo jak u Solferina.
Děti to ovšem kupodivu ani nevzbudilo.
Matýsek byl nasáčkovanej u mě v posteli, protože přišel už před bouřkou, že prý se bojí, že se mu něco zdálo. Po bouřce jsem ho špendýroval zpátky do pelíšku. O bouřce ani nevěděl.
Kačka spala jako dudek. Blesky a hromy se jí nikterak nedotkly. No bodejď by jo. Už má rozum, po prázdninách přeci půjde do první třídy. Kdo chce spát, spí. Na tom nemůže žádná bouřka nic změnit, viď, Kačko.
Ovšem já s moumilouHaničkou jsme běhali po domě, zavírali okna a já ještě navíc v tom dešti zachraňoval spacáky, které jsem chytře nechal vyvětrat a vysušit po tom spaní pod širákem. Tak teď mají k tomu sušení teprve důvod. Po té bouřce jsou pěkně nasáklý.

jak bude

Že prý má být vedro, ale deštivo, předpovídají rosničkáři. Asi budou mít stejnou knížku jako já.
To se to pak předpovídá.
Když si totiž otevřou pranostiky na stránce s dvacátým sedmým a dvacátým devátým červnem, dočtou se, že prší-li na Ladislava, déšť po sedm neděl trvá.
Navečer a v noci trochu sprchlo, v noci se i oteplilo, no bodejď ne, když je léto - takže to s tou předpovědí není zas až tak těžký:
Začínají prázdniny a když to dobře dopadne, budem se i koupat.
Tedy pokud to nebude jako vloni, kdy skoro začlo mrznout, když jsme vyrazili se školkou na Vltavu na rafty.
Ovšem pozor na zítra. Když bude pršet, máme hned několik možností:
Prší-li svatého Petra a Pavla, bude hodně myší. Popřípadě se ze stejného důvodu urodí hodně hub a taky má pak pršet ještě třicet dní.
Kdyby však byla bouřka, s houbami nepočítejte, poněvadž: Na svatého Petra Pavla když hrom tříská, hřiby do země zatiská.
Anebo naopak: Na Petra a Pavla den jasný a čistý, rok úrodný bude jistý.
No a kdyby bylo obzvlášť vedro, pak: Je-li od Petra až do Vavřince parno, bývá v zimě dlouho studeno.
Čímž máme vyčerpánu celo uškálu předpovědí a ten nejlepší výhled na prázdniny:
Nebojte se, budou skvělé!

dva centimetry

Ve Zvoli bylo hej. Tam včera navečer kolem šesté jenom pršelo. Chvilku. Byl jsem s dětmi na oslavě u jejich kamarádů, když to začalo.
V tom vedru se setmělo a museli jsme ze zahrady do domu. Dětem to nevadilo, ty místo zahrady začaly devastovat domeček, materiálu bylo dost. Ale dospěláci se chopili telefonů.
"Na Olešku padají kroupy," hlásila Jarka.
"Ježkovy voči!" vzal jsem svůj telefon a volal mémiléHaničce.
"Teď už jsem pod střechou, ale je tu apokalypsa. Na zahradě máme bílo. Máš auto pod střechou? Tady padají centimetrový kroupy."
"No nazdar!"
Ve Zvoli zrovna přestávalo pršet a byl i čas k předem ohlášenému odchodu. Tož jsme jeli domů.
Cestou nás provázely potoky vody.
"Tak co? Jsi v pořádku?"
"Copak já, ale vypadá to, že to tentokrát přežila i zahrada."
Šel jsem se na to podívat a mášikovnáHanička měla pravdu. Zahrada to přežila skoro bez úhony a kroupy už pomalu tály. Pár jich máme ještě v mrazáku. Nicméně mi to nedalo a
hrst jsem jich pro pořádek vyfotil. Nebyly to sice kroupy jako před dvěma lety, ale i tak stály za to. Ty největší měly dva centimetry. Však se podívejte.

rekordních 31°C

Dneska žádný extra zápis nebude, jelikož mám volno, ale pro pořádek je třeba evidovat, že včera byl rekordně teplý den, připouštím, že nejenom v Olešku.
Naše meteostanice ukázala teplotu nějakých 31°C. To je na devětadvacátýho dubna docela výkon. Prý největší za posledních dvěstědvanáct let.

dubnovej Julius

"Tatínku, dneska leje jako z konve," prohlásila před chvílí Kačenka.
Jo, to má pravdu. Už v noci začalo poprchávat a ráno nepřestalo. Poroučet si nemůžeme, tak si vezmem holiny a pláštěnky a deštníky. Podle všeho to má vydržet ještě nějaký čas, tohleto upršený počasí.
A je k tomu dobrý důvod. V pranostikách totiž najdete, že:
Na dubnového Juliuse chodí děti v mokré rose.
A pak se divte, že prší. Bodejď ne, dycky touhle dobou pršelo, tak proč by nepršelo zrovna dneska. I když se to někomu třeba zrovna moc nehodí, nám to neva, viď Kačko.
Co mě ovšem udivuje je, že tuhle pranostiku jsem neměl ve své knížce. Musel jsem jí najít na síti. Že by na tý síti přeci jen něco bylo?

trošku

Už jsem se dlouho nedíval do knížky s pranostikami. Dneska jsme si na ní vzpomněl, protože je posledních čtrnáct dní takový trošku počasí. Třošku mrzne, pak zas mrzne moc, ale jenom krátce, trošku fouká, trošku svítí sluníčko, ale taky jenom dva dny - to se nám právě vyved ten Masopust - no a taky trošku sněží, ale zas jen tak tři - čtyři centimetry. Abych měl co hrabat, ale nebylo to na celé půldne.
Tož pranostiky praví to samé. Že bude už teplo, že má mrznout, že máme schovat sáně, že bude svítit sluníčko, že bude větrno. No posuďte sami, jak je to třeba na masopustní úterý:
Masopust na slunci - pomlázka v senci.
nebo
Svítí - li slunce na bláznivé masopustní dni, bude pěkná pšenice i žito.
a
Bude-li v úterý masopustní neb v středu (Popeleční) vítr aneb vichr, tehdy celý půst větrný bude.
Pak se v tom vyznejte.
Jediné, co se k tomu dá říct je, že se nedá vvloučit, že bude ještě trošku zima. Asi.

-21,1°C

Není běžné, ba je to skutečná vyjímka, že píšu takhle v neděli po ránu. Leč tentokrát je třeba zaznamenat rekordní zápornou teplotu.
Budiž tedy zapsáno, že teď v sedm hodin ráno je právě -21,1°C.

ježatej led

Brrr, to je zima. Rtuť teploměru se scvrkla k -19ti stupňům. Ani Sáře už se nechce ven a původně krátkodobé pobyty doma v pelíšku jen na jednu noc si protahuje i přes den. Kdo by se v tom mraze taky coural venku ve sněhu.
Při těch mrazech jsem si vzpomněl na
zimu v roce 2006, kdy jsme vyrazili, tenkrát ještě jen s Matýskem, na Sázavu, po které se dalo bruslit až k soutoku s Vltavou. Jel jsem se tam včera podívat, jak jsme na tom s ledem letos, že bychom třeba dneska vyrazili na řeku s želízky na nohou, tentokrát už ve čtyřech. Ale ouha! Mrzne, až praští, led na Sázavě je ale nepoužitelnej. Místo ledového zrcadla jsou na řece ježaté střepy ledové tříště. Nějak se to letos nepovedlo zamrznout pěkně do hladka. Holt nám nezbude, než jít zase na rybník ke škole.

na jednu noc

Nevěříl jsem, že by mělo v sobotu sněžit, letošní zima na to prostě nevypadá už od začátku. Jenomže odpledne se zatáhlo a barva mraků věstila srážkovou činnost. Sníh začal padat v zápětí. Opět jsem nechtěl připustit, že by sněhu mělo být víc a znovu jsem se spletl. Přibýval docela vytrvale a protože to je letos vzácnost, oblékli jsme se do zimního a šli stavět sněhuláka. Dětem to trvalo jen okamžik, já se loudal, jak je mým zvykem. To zpoždění způsobilo, že než jsem došel na zahradu, Matěj i Kačka už měli uválené pořádné sněhové koule. Matěj, větší, pochopitelně.
"Já dělám tu spodní, Kačka prostřední a ty, tatínku, uděleláš hlavu, jo?"
"Dobrá, Matýsku," bylo mi jasné, kdo zaujal vůdčí úlohu stavitele.
Kouleli jsme ještě nějakou chvilku. Kaččina nakonec přišla nahoru a já jsem se umístil uprostřed. Na hlavu přišel červený klobouk z velkého květináče a do ruky dostal sněhulák Matýskovu hůll. Už se stmívalo a sněhuláka jsme stihli jen tak tak. Chlapák to byl dobře dvoumetrovej.
Ráno přiběh' Matýsek: "Tatínku, sněhulák zmizel!"
Bylo to tak. V noci sněžení přešlo v déšť a to, jak známo, sněhulákům nesvědčí. Ten náš se zřejmě nad ránem poroučel a zbyla z něj jen hromádka sněhu.
To se holt nedá nic dělat, letos to se sněhulákama není na dýl, než na jednu noc.

za čtvrt roku

Jestli jsem si nechal opravit nepromokavý kalhoty do sněhu a zip od zimní bundy v závislosti na předpovědi počasí, tím si nejsem úplně jistej, protože jsem stejně moc nevěřil, že letos bude ještě opravdová zima.
Letos je totiž, vlastně až do dneška byla, taková zima celkově předjarního charakteru. Nikde ani snížek a teploty spíš nad nulou.
Proto jsem si říkal, že vlastně ty zimní věci ani nebudu potřebovat. I tak jsem ale včera donesl opravenou bundu, kalhoty byly v pořádku už minulý týden. No a dneska začalo ráno sněžit. Skoro jako na zavolanou.
Napadly dobře dva centimetry a pořád připadává. Přesný nárůst sněhové pokrývky na Olešku se sice dá těžko předpovědět, ale zatím to vypadá, že alespoň pár dní tu budeme mít zase zimu ladovskou. Tož jsem tedy vytáh z kůlny to nové hrablo, co už se tam od října klepe nedočkavostí, a šel jsem odhrábnout tu trochu sněhu.
Zatím je to zábavná připomínka skutečnosti, že je leden a jaro bude až za čtvrt roku.