WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

maminka promine

Na Štěpána má být něco od drůbeže. Jelikož v tomto punktu dodržujeme řád světa běhu, drůbež byla.
On je to zvyk venkoncem docela příjemnej a Masopust je zatím ještě daleko, takže se to smí. Tož byla krůta a babičky si jí pochvalovaly. Potom se na stole objevilo cukroví, což je zvyk neméně příjemný. Babičky si pochvalovaly i to, načež mámiláHanička ještě zalovila v kuchyni a pravila, že druhů cukroví je letos dost a navíc že zkusila ještě jedno, ale toho je jen pár kousků.
"Tak tu máte na ochutnání," podala babičkám poslední exempláře.
Načež jsem vystartoval a utrhl mamince ten poslední kousek doslova od pusy.
"Že se nestydíš! To je chování!" zuřila zcela po právu mácitliváHanička.
"Ale ne, já ho nechci sežrat, já to chci jen vyfotit. Tolik druhů jsme ještě neměli," obhajoval jsem svůj zločin, neboť jsem z chudých poměrů.
"A stejně je to vod tebe nevomalený."
"Maminka promine a já jí to po focení hned zase vrátím."
Jak jsem řekl, tak se stalo. Maminka prominula, já jí ten poslední kousek za chvilku nepoškozenej vrátil a vy tu máte obrázek s naším letošním cukrovím. Dva druhy jsem dokonce dělal já a k tomu ještě štolu.
Spočítáte, kolik je to druhů? Já to počítám už potřetí a dycky mi vyjde jiný číslo.