WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

celá oktáva

Půl roku není zas až tak dlouhá doba. Tedy jak pro koho.
Například pro prvňáky to byl první dlouhý půlrok. Matýsek prvňákem je. A protože právě včera ten jeho první školní půlrok uplynul, rozdávalo se vysvědčení.
Dostalo se i na Matěje. Jenomže jsme to měli hned odpoledne jentaktak, abychom to stihli k paní profesorce na flétničku. Proto jsme se omezili v autě jen na ústní podání a pospíchali jsme na hodinu.
Výuce na hudební nástroj jsem byl přítomen poprvé. Já jsem se zabýval psíkem paní profesorky, zatímco paní profesorka se zabývala Matýskem. Každý, na co stačí. Oni si jen tak hráli a já drbal psisko za ušima. A že prý to Matějovi jde a že je vidět, že cvičil. Inu cvičil. Každé ráno i večer. Já jsem sice drbání za ušima netrénoval, ale šlo mi to i bez přípravy. Paní profesorka nás pochválila oba, Matěj dostal domácí cvičení a mohli jsme jet domů.
Doma konečně mohlo dojít na to chlubení.
"Tak se ukaž, Matýsku."
"Mám samý jedničky, dyť jsem to říkal. Ale teď mám strašnej hlad," uvedl Matýsek na pravou míru, kde jsou jeho priority.
Měl pravdu a dostal večeři.
Ovšem ten výrazmný pokrok byl jasně viditelný.
Zatímco já měl na prvním vysvědčení po prvním poločase jen jednu velkou přes celou stránku, Matýsek už jich dostal sedm a osmou za chování.
To měla vidět i paní profesorka, jistě by měla radost, že to tak vyšlo a Matěj má na vysvědčení celou oktávu.