WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

pro pamětníky

úplně cizí děti

Pokaždé, když se blíží vánoce, člověk mívá na čele o pár vrásek víc, poněvadž musí uhádnout, o jaký dáreček napsali ostatní Ježíškovi.
U dětí je to jednoduché. Ty si Ježíškovi píšou docela veřejně a beztak nakonec po stromečekem najdou něco jiného a budou z toho mít radost. Ale co taková babička? Papuče, šálu a šátek jí už Ježíšek přinesl tolikrát, že by si s tím mohla otevřít krámek. Knížky, které by jí zajímaly už vlastně taky všechny má a aby nacházela pod stromečkem nějaké zbytečnosti, to se nehodí.
Tedy každý rok musím něco vymyslet. Letos jsem vymyslel fotoalbum. Takové fotoalbum je potřeba naplnit obrázky. Tedy nejlépe rodinými a pokud možno pěkně ze všech možných událostí. A to chce vybírat z archívů. Tož jsem se do toho dal.
My jsme nějak tyhle starý fotky vlastně nikdy pořádně neprohlíželi a to vám je najednou úplně jinej svět. Já se na těch obrázcích vidím plus mínus pořád skoro stejně, mámiláHanička sice mění účesy, ale v podstatě je to taky pořád ta nejhezčí ženská, co jsem kdy potkal. Ovšem děti, ty jsou jiné skoro každý den. Pochopitelně se nedá srovnávat například mimino a předškolák, ale i když porovnám dejme tomu už chodícího mrňousa v průběhu pár roků, skoro se zdá, že jsem tenkrát musel fotit úplně cizí děti. Dokud se prostě člověk nepodívá na tyhlety obrázky, vůbec mu nedojde, jak strašně moc je pořád všecko jinak.

Marketa

V červnu 2005 byla zveřejněna výzva k vydání filmu Marketa Lazarová v nějakém důstojném provedení na smyslupném nosiči, tehdy to bylo dvd.
Nejsem příznivcem výzev ani petic, byť jakkoliv ostrých. Nicméně tohle byla trochu jiná záležitost. Marketa je dílo, které si takovou pozornost zaslouží a navíc - výzva mohla být jakýmsi neoficiálním průzkumem trhu pro restaurátora i budoucího vydavatele. Byl jsem mezi prvními, kdo se k výzvě přihlásili. Od té doby uběhlo více, než šest let …
Ti, kdo se o věc trochu zajímali, vědí, že výzva nakonec vedla jen k neúspěšným jednáním a nakonec veškeré aktivity po marných snahách utichly. Až letos na jaře sjel blesk téměř z čistého nebe.
NFA se rozhodl film konečně nechat restaurovat a jeho digitální kopii uvést v Karlových Varech na festivalu a poté i vydat na datovém nosiči. (další podrobné informace lze najít tady)
Dopadlo to tak, že už od středy mám Marketu na modrém disku doma. "Před hodinou nám jí přivezli," povídal pán v obchodě.
Teď jen najít si čas a v klidu si film vychutnat. Těm, které současné maxi a mega a bomba filmy moc neberou, doporučuju totéž. Tenhle film pana Vláčila je totiž z doby, kdy bylo možné filmy považovat za skutečná díla umělců. Takových není moc.
Což naplat.
Proutek proutkařův se stále ohýbá
nad těmito spodními vodami.

tříkolka

Vozový park u nás doma je celkem široký. Když nepočítám kolečkové brusle, o kterých jsem tu letos psal, máme každý nejméně dvě kola. Tím myslím kola jako geometrický útvar, nikoliv jako bycikl. Jedinou vyjímku ovšem tvoří Kačenka. Ta má pořád ještě i tříkolku. Ale počítám, že příští rok už se do ní opravdu nevejde a zbude jí jen to kolo, tedy bicykl neboli dvojkolka.
Pak jsou tu ještě koloběžky, jedna dokonce původně moje, se kterou jsem drandíval po návsi na chalupě. Matěj jí používá se stejnou chutí, jako já před … no, dalo by se říct: před dávnými časy.
Z časů ještě dávnějších je jiná tříkolka. Narazil jsem na ní při pročítání novin. Přivezli jí z Anglie a jmenuje se Morgan. Kluci jí určitě znají. Je to krásná hračka z dob, kdy se hračky pro velký kluky nevešly do kapsičky u košile. Na obrázky a povídání se můžete podívat
tady a tady i na jejich stránkách tady. Krása, co říkáte? Kdybyste jí někde potkali, zamávejte jí i za nás.
Dovětek: Teprve později během dne mi došlo, že to je ten Morgan, co mi o něm povídal kamarád Ondřej, že potkal prodejnu tuhlec vedle ve vsi ve Lhotě. To se na ty tříkolky budeme muset zajet podívat, když je máme přímo u nosu.