WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

přetahování

"A co je to pumpa, tatínku?" ptal se onehdá Matýsek, když jsem pravil, že je nabalenej, jak pumpa v zimě.
Dostalo se mu vysvětlení, jež shledal uspokojivým a otázka pumpy v zimě byla vyřešena.
Ne tak otázka nabalení kohoutů v zimě.
To je totiž takovej věčnej problém. K takovýmu kohoutu je většinou přidělanej dům, k tomu domu patřívá zahrada a ta zahrada se pomocí toho kohoutu zalévá. No a na zimu by se takovej kohout měl vypustit, aby mrazem neprask, čímž se přestane ta zahrada u toho domu zalévat.
Jenomže když je suchej a docela teplej podzim a zima se jeví nemlich tak, ten kohout potřebujete, poněvadž tu zahradu, nebo alespoň něco na ní tu a tam zalejete. A když necháte kohout nevypuštěnej, zůstane v něm voda, ta zamrzne, kohout praskne. Pokud ovšem není teplej a suchej podzim jako letos … a tak pořád dokola.
Tenhle rok je to takový divný. Už jsem vydal dvakrát moratorium na používání kohoutu a dvakrát ho sám porušil. Ono totiž zatím jen dvakrát mrzlo, ale hned zas roztálo a pořád něco zaléváme. A do studánky, kterou jsem taky pořád ještě nezazimoval, tu a tam doléváme vodu.
Je to takový přetahování se s mrazem o kohout. Zatím vedu a pumpu (kterou nemáme) ani kohout (které máme dva) jsem nenabalil a voda pořád teče.

nevidět nic

Díval jsem se do pranostik, jestli tam není na dnešek něco o mlze. Není.
Mlhy zřejmě nebývaly typem počasí, kterým by bylo třeba se zabývat. Možná to bylo i tím, že v dobách, kdy pranostiky vznikaly, nebyla auta a srážka dvou ztřeštěně protijedoucích žebřińáků zřejmě nehrozila. Ostatně touhle dobou už mají i dnešní sedláci všechno dávno pod střechou a zorané a zaseté. Neznamená to však, že můžeme mlhu vynechat. Kdepak.
Včera byla hustá, že by se dala krájet a ležela v kraji celý den. Ani na chvilku se neukázalo sluníčko. Takovýhle mlžný příkrov už tu dlouho nebyl. Je to takové divné počasí. Ticho, ani větříček se nepohne, ze vzduchu kape voda, kam šáhnete, poněvadž vlhkost během dne neklesá pod 90% a je takové fujtajbl šedivo. Přesně ty dny, kdy si člověk nejradši vezme knížku a nebo se podívá na nějakej pěknej film.
Matýsek přišel s tím, že abych mu pustil Cthulhu. My jsme tak pojmenovali naši břízu, kterou jsme zapěstovali do velmi rozsochatého tvaru, čímž připomíná onu Lovecraftovu příšeru z hlubin země a Matějovi jsme pak vysvětlili, kde se to jméno vzalo.
"Kdepak, Matěji, to by ses bál."
"Nebál, tatínku."
"Bál. To je pro velký a ty se taky bojej."
"Nebál. Tys mi říkal, že se Fausta budu bát, že je to strašidelný, a taky jsem se nebál."
"Ale tohle je strašidelný daleko víc."
"A ty se Cthulhu bojíš?"
"To víš, že trochu jo."
"Ale já bych se nebál. Já se nebojím."
"To je dobře. Ale Call of Cthulhu necháme, až budeš větší, jo?!"
"No když chceš … ale já se nebojím."
Cthulhu jsme nechali být, ale ta mlha je tu pořád.
Tak aby bylo alespoň trochu veselo, tuhle je jediná pranostika, kterou jsem našel k šestnáctému listopadu:
Na svatého Otomara neuvidíš komára.
No bodejď by taky jo. Dyť krz tu mlhu nevidět nic, natož pak komára.

šedivo

Teda jestli nějaký počasí je počasím podzimním, je to přesně to, co je tenhle týden. Je zataženo, šedivo, prší, … Ale nebojte, má se to zlepšit. Už zítra má možná vysvitnout sluníčko, ale zas bude zima, to si holt člověk nevybere.
V každým případě dnešek strávím na cestách a proto zápis nebude delší, jelikož už musím pelášit. Jestli to cestou stihnu, bude nějaký obrázek v rubrice
telegraficky. Jestli ne, holt musí Atomium z minula stačit.
Koneckonců, stejně jsou podzimní prázdniny.

Medardova kvapka

Letos to tomu Medardovi vyšlo. U nás sice jenom vo fous, protože pršet začalo až před půlnocí, ale nakonec napršelo nějakých šest milimetrů. A vypadá to, že pršet bude i dál.
Poněvadž se tedy nemůže naříkat že je sucho, hromadně se začalo naříkat na nadcházející deštivé léto. Vono je těžký se člověku zavděčit.
Podíval jsem se do pranostik, jak na to hleděli naše prabáby a pradědové.
Nemlich tak.
Skoro ze všech průpovídek o počasí je jasné, že letní monsunové období nebylo v našich končinách nikdy moc populární.
Ovšem jsou i vyjímky. Například: Jasný den na Medarda tiší rolníkovo naříkání.
Nebo: Medard nemá mrazů více, by nezmrzly nám vinice.
Ale většinou v medardovských pranostikách prší. Nejčastěji oněch čtyřicet dnů, v těch optimističtějších případech jen třicet: Když na 8. června prší, tedy pršívá přes celý měsíc.
Ovšem nejenom Medard je uváděn v souvislosti s letním monzunem. V jednom textu se lze dočíst třeba tohle:
Hvězdáři tuto příčinu toho kladou, když Slunce ty dni zběhne se s jistým spojením hvězd řečeným Plejades a ještě s jednou planetou, tehdy od začátku toho spojení až do skonání jeho že vlhké časy a deště bývají ...
Ať tak nebo tak, s koupáním je na pár dní utrum. Je čas na výlety s pláštěnkou v baťůžku. Neboť, jak praví pranostika slovenská:
Medardova kvapka, štyridsať dní kvapká.

indiáni v Braníku

Teplotní rekord, který pro poslední květnový den drží rok 2008 se 32,5 stupni, nepadl. Ale bylo to jen o fous. K večeru se stáhla mračna, ale žádná extra bouřka nebyla.
Nic z toho ovšem nebránilo tomu, aby bylo opravdu velké vedro.
Vedro bylo takové, že by se dalo krájet a tramvaje kvůli tomu jezdily krokem. Proč? No protože indiáni vytrhali koleje.
No, dobrá, indiáni koleje nevytrhali, ale potíže na trati byly. V Braníku, v tom úseku, kde tramvajové koleje kříží silnici, je semafor a normálně tam zastavují auta na červenou, když jede tranvaj.
Jenže včera tam spolu s auty zastavil před tou červenou i onen vůz elektrické dráhy. A dal se do pomalého kodrcání přes silnici.
Nejdřív mě napadlo, že kdosi s autem stojí v cestě. To se tam občas stává. Jenže nikdo nepřekážel.
Pohlédl jsem na kole a příčina byla hned jasná.
To horko roztáhlo koleje tak, že v úseku těsně před křížením se zvedly a měly takovou sílu, že vzduly i dva panely, ve kterých jsou koleje vedeny. Počítám, že to mohlo být o takových dvacet centimetrů. To už je pořádná nerovnost. Ta tramvaj se přes překážku kodrcala jak na horské dráze a je třeba obdivovat řidiče, že si toho všiml.
Tramvaj překodrcala a večer to už určitě splasklo, poněvadž se ochladilo.
Trať už bude v pořádku a zůstane jen tenhle zápis o tom, jak v Braníku indiáni vytrhali koleje.

magnet

Do Opavy si plánuju cestu tak, aby to bylo pokud možno za slunného dne a za sucha. Kamkoliv jinam po světě je to jedno. Ale do Opavy si dycky dávám pozor na počasí.
A dycky to vyjde nějak naopak.
Zrovna včera. Ledovka, kam oko dohlédlo.
Jen jsem vjel do Jesenice, provoz se zastavil. Tedy běžný provoz. Všichni s auty zdánlivě stáli v křižovatce, ale jak známo pohyb, tedy i nulový pohyb, je velmi relativní. Všecko se to sunulo nepatrnou, limitně se nule blížící rychlostí po té ledovce z kopce. Cesta měla podobu čerstvě politého kluziště se zrcadlově hladkým povrchem.
Asi po dvaceti minutách jsme dodriftovali k takové konstelaci, že bylo tomu autu přede mnou a mě umožněno opustit křižovatku směrem na Kocandu. Klouzalo to i tam. Ale u Modletic to přestalo, dálnice už byla jen mokrá a u Brna svíto sluníčko. V Opavě spadlo jen pár vloček a cestou zpátky bylo zase místy slunečno.
Jenomže jak jsem večer přijel k obočce k nám, znovu začalo sněžit a v Jesenici byla vánice. U nás v Olešku už hustě chumelilo.
V tom musí něco bejt. Že by u nás byl nějakej magnet na blbý počasí?

nenechte se ošálit

Uběhl týden a po sněhu není ani vidu. Pole za humny se zelená, led na loužích rozmrzl a člověk by skoro řekl, že je tu jaro. Chyba lávky!
Včera odpoledne jsem sice v Praze viděl několik pošetilců v kraťasech a v tričku s krátkými rukávy, ale to byli zřejmě jen nevyléčitelní nedočkavci rozhodnuvší se postrčit přirozený běh věcí i za cenu poškození vlastního zdraví. I cyklistů se vyrojilo nepočítaně.
Ovšem zdání klame, dneska už je zase pod nulou a odpolední teploty nad deset stupňů jsou minulostí. Na pár dnů jsme měli pauzu a teď se zima vrací. Velmi podobně tomu bylo před čtyřmi lety. To dokonce hrozilo propuknutí jara tak úporně, že vykvetl i podběl. Ale hned na to začalo sněžit.
Tož vězte, že zima pokračuje a nenechte se ošálit.