WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

jak vzniká elektřina

Třeme-li ebonitovou tyč liščím ohonem ... však to znáte. Každý takhle začínal ve škole s elektřinou. Dotáhli jsme to tak daleko, že to bez ní už neumíme a kdyby najednou přestala fungovat, nastala by tma a mazec, jak píše ve svých znamenitých knížkách kamarád Ondřej.
O elektřině víme hlavně to, že začne fungovat, když otočíme vypínačem. Vlastně vypínačem už se netočí, vypínač se zmačkne. Prostě se elektřina zapne a je světlo.
Ale já měl dneska světlo, ani jsem nemusel ničím točit.
Ferda, totiž náš kocour, je bytost přítulná, mazlivá a vlezlá. Čím je starší, tím víc pozornosti vyžaduje. Ráno začíná tím, že se mi usadí na klíně, ať sedím, kde sedím. Strčí mi čumák do podpaží a funí blahem. Čím víc se zavrtá, tím víc blaženosti projevuje.
Dneska taky. Vlezl si mi na klín a požadoval svou ranní dávku muckání. Ráno je pořád ještě tma a já si rozsvěcím postupně, abych měl čas se rozkoukat. A jak tak hladím Ferdu, koukám v té tmě, že najednou to začne prskat a v té jeho huňaté strsti přeskakují modré jiskřičky. Byla to chvilička, ale i ten okamžik stačil, aby bylo jasně vidět, že Ferda je kocour nejen mývalí, ale taky elektrickej. Ono se o tom často i píše ... jiskřila mu srst ... ale já to dneska viděl poprvé.
Tož mám ranní zážitek. A už vím, že elektřina nevzniká jenom třením ebonitové tyče, ale taky třením Ferdy.