WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

pro pamětníky

dyť je Máj

Dostal jsen tuhle vycinkáno, že prý motám Matějovi hlavu.
Psal mi totiž jeden soused támhle zpoza kopce, že mám ve svém deníku chybu a že by to nešlo takhle plést dětem důležitá historická fakta. Nezbývá, než poděkovat za faktickou připomínku a chybu napravit.
Pravda je tedy taková, že Vinnetouovu pušku jsem jako malej kluk od tatínka měl. Byla celá z překližky, tmavě hnědá a pobitá stříbrem (napínáčky). Ovšem nedávno jsem nesprávně uvedl, že to byla stříbrem pobitá medvědobijka. Nebyla. Medvědobijku a henryovku měl Old Shatterhand, jemuž se tedy tímto omlouvám, že jsem ho tak nešetrně odzbrojil.
A pro ostatní pamětníky mám aspoň
fotku ze vzácné sbírky obrázků, které se prodávaly v době, kdy Mayovky vládly v kinech a v domácí knihovně. Ostatně teď se to docela hodí, dyť je Máj.

byl to on

Poprvé na něj narazili narazili ve Stínadlech v zahradě Rezavých klíčů. Hned na to ukázal Rychlým šípům Ježka v kleci. Pak začla první honička.
V dobách, kdy jsme četli o Stínadlech, byly tyhle příběhy ve stejné kategorii spolu se Třemi mušketýry, kapitánem Nemem, Cestou do pravěku, ... tedy v šuplíku s nálepkou “klukovská dobrodružství”.
Zůstaly po nich krásné vzpomínky a nějaké ty artefakty na půdě. Třeba zrovna stříbrem pobitá Vinetouova medvědobijka, kterou už nějakou dobu Matýskovi slibuju, jenže jí nějak ne a ne na té chalupě na půdě najít. Asi holt bude jinde.
K těm důležitým klukovským artefaktům patřil právě Ježek v kleci. Bylo to něco jako kámen mudrců. Všichni ho chtěli a nikdo ho neměl. Pak začal kdosi Ježky vyrábět, ale to nebylo ono. Existoval jenom jeden jediný správný ježek. Jenže bylo dost obtížné ho vyrobit.
Teď, v nových časech, se výrobců i Ježků vyrojila spousta. Ale pořád to nebylo ono. Ježků v kleci je nepočítaně, ale ten pravý stále chybí. Tedy vlastně chyběl. Do včerejška. Včera jsem ho objevil v krámku s hrami, kam si hry chodím prohlížet a některé i kupovat. Všiml jsem si ho vlastně náhodou. Když jsem u pokladny platil právě jednu z těch her.
Vůbec nebylo co řešit. To byl ON!
Objevil se v ten správný čas. Matýsek za chvíli půjde do školy, začne číst a hned po pohádkách se jistě vydá i do Stínadel, aby tam mohl prožít to správné klukovské dobrodružství a zjistit, co to vlastně ten
Ježek v kleci je a proč ho Široko nedá z ruky.
Že to dnešní kluky už nezajímá? Že mají jiné hry? No, nevím.
Chcete mi tvrdit, že nemají zájem ani o tohle? ...

cílová skupina

Končí období Masopustní. Za chvilku budeme vynášet Mořenu a jaro je tu co by dup. Zatím ovšem je na zahradě a všude kolem ještě sníh a vilín, který má kvést už nejmíň měsíc, dělá, jakoby se ho to letos netýkalo.
Podíval jsem se pro obveselení p.t. pamětnického obecenstva do Humoristických listů z roku 1894. A vida. Tenkrát se Masopust bral jako dobrý důvod k obchodu. Stejně jako teď například Valentýn.
Mě je blíž ten Masopust, i když, pravda, cílová skupina inzerce byla k masopustnímu období velice podobná té valentýnské. Posuďte sami, obrázek je v
galerii pro pamětníky.

vy hajdaláci!

“... za dlouhých zimních večerů ...” je oblíbené určení času, ve kterém se člověk chystá pustit do věcí, na které jinak není čas anebo se mohou zdát být zbytečnými. Nejinak je tomu i u nás. Některé z těch neodkladných záležitostí, pravda, nejsou přeci jen tak horké, jak se zprvu zdálo a proto není nadále nijak blíže určeno, za ktrého to zimního večera se děj má odehrát, ani ve kterém století to má být. Jsou pochopitelně i jiné, daleko důležitější věci, které odkladu nesnesou.
Například moje záliba ve starších filmech se rozhodně odkládat nedá. A teď, když jsme zasypáni sněhovou nadílkou se převelice hodí, že mám porůznu nasbírané například animované pohádky. Děti přijdou ještě celé prokřehlé z venku a po večeři následuje večerníček. V mé režii ovšem.
Dělá mi velikou radost, že kromě známých večerníčků jsou u nás oblíbené i pohádky třeba od paní Týrlové či pana Zemana. Ale nejen ty. Staré animované filmy jsou ideální právě na ty dlouhé zimí večery. Znáte třeba Dva mrazíky nebo Atom na rozcestí či Andělský kabát? A co třeba Hup a Hop? No prostě za těch dlouhých zimních večerů se u nás pohádky nejenom čtou, ale i sledují.
Z těch zásadních mi ovšem chybí Ferda Mravenec Františka Vlčka z roku šedesát. Pamatuje na toho šneka? “ ... vy hajdaláci, vy uličníci, až já vás doženu! ...”