WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

teprv začíná

Obleva vydržela přesně tak dlouho, aby ze střechy spadaly všechny ty metráky sněhu a nadělaly nám kolem domečku práci v podobě hromad sněhu a ledu.
Včera jsme je s Matýskem dopoledne odklidili o kousek dál, čímž vznikly na zahrádce za kůlnou sněhové valy skoro tak vysoké jako Matěj.
"Tak, a je to. Matýsek se činil. Teď kdyby napadlo ještě jednou to samý, tak to už nás tu zasype a nevyhrabem se z domu," pravil jsem jaksi jen tak, aby bylo vidět, jakou práci máme za sebou.
"Vono už moc padat nebude," opáčila málaskaváHanička.
"Dyť už jsme tu pět let a nikdy víc nenepadlo. Tahle oblast prostě víc sněhu nedává," dodala znalecky.
Cosi jsem zahučel. Že jako zima je sotva na začátku, což se pozná podle toho, že děti mépečlivéHaničce pomáhají teprve s třetím druhem cukroví na vánoce.
No a pak byl oběd a po něm pohádka. Ostatně byla neděle.
Pohádka skončila a potom byl konec i s oblevou. Začalo se ochlazovat a to docela rychle. A před devátou večer už byl všude zase zpátky sníh. Zatím takový poprašek, ani teď ráno ho není nijak moc, sotva centimetr. Ale má padat dál.
Tak vám nevím, jak je to s touhle oblastí a sněhem. Uvidíme za týden. V každém případě zima teprv začíná.

na spadnutí

Letošní zima má docela rychlý průběh. Jen napadlo, už zase taje. Od včera je obleva.
V Praze je všude čím dál řidší a odpornější sněhová břečka, tady u nás sníh důstojně ubývá ve své běloskvoucí podobě. Ovšem ta důstojnost sněhu dodává přiměřenou váhu.
To je patrné především ve městě. Ze střech sníh padá v blocích, které pak na vybuchují na chodníku mezi vyplašenými chodci. I mě to málem dostalo. O přibližně půlminutu jsme se minuli s padající bílou hmotou před obchodem. Jen jsem vešel dovnitř a řekl si o zboží, už to žuchlo.
"Co to bylo?" ptala se vyděšeně slečna.
"To ten váš sníh z vaší střechy tady před vchodem. Já na něj koukal, jak jsem šel dovnitř. Byl na spadnutí."
"No teda! To je děsný. Co by se stalo, kdyby tam někdo šel?"
"No co, přišla byste vo zákazníka. Já tomu utek vo fous."
"Aha ..."
Slečna se vzpamatovala a uzavřeli jsme obchod běžným způsobem. Ani slevu za šok jsem nedostal. Zřejmě proto, že v šoku byla spíš slečna.
Venku jsem překročil tu hromadu a pokračoval dál po svých.
Ovšem ani doma nás ta obleva neminula a v noci a teď ráno to z naší střechy padá, že do odpoledne to bude všechno dole. Zrovna teď to sešouplo tady u pracovny na studánku. Jo, holt je vobleva.

kde plužit

Přeci jenom už to bude pět let, co jsme tady v Olešku, takže se můžeme řadit alespoň mezi ty, kteří si pamatují, co bylo před těmi pěti lety. Tím šikovně opisuju to, že pamětníky zatím nejsme. Ale i pět let je pěkný statistický vzorek. Tak třeba:
2.11. 2006, 12.11.2007, 12.2.2009, 17.12.2009, 28.11.2010 - to jsou data, jak by Jára Cimrman řekl, zcela nezapamatovatelná. Ovšem když jsem prošel staré záznamy, dala se celkem snadno najít. K tomu patří ještě blíže neurčený prosinec 2005.
A co vlastně mají tato data společného kromě své nezapamatovatelnosti?
Sníh. První sníh té příslušné zimy v Olešku.
Jak je tady vidět, letos ten sníh přišel v naprosto průměrném termínu, i když zatím v největším množství hned takhle zkraje.
Na začátku, kdy jsme tu byli skoro sami, jsem protahoval hrablem cestu až nahoru na kopec sám. Teď tu máme už druhým rokem komfortní službu, tedy takovou tu malou multikáru s pluhem vepředu. Prohrabe nám cestu a ještě posype štěrkem.
Jenže tu ještě tu a tam projede její předchůdce - tedy traktor s hrablem vzadu. S tím jsem měl v začátcích trochu potíže, když jsme se s traktoristou nějak nemohli dohodnout na tom, aby nám protáhl cestu, ze které jsem nakonec ten sníh odhazoval sám. Teď to vypadá, že si pan traktorista chce udržet svou pověst. Zrovna včera ráno. Multikára projela, protáhla cestu, štěrkem posypala. A za půl hodiny přiblafal traktor s pluhem a tu posypanou cestu znovu přeplužil tak, že buď odhrnul nebo zaoral posypový štěrk.
Nu což, zima ještě neskončila, tak se snad pánové dohodnou, kdo bude kdy a kde plužit.

studená kapka

Všimli jste si? Minulou neděli se dostaly teploty pod deset stupňů a u toho už zůstalo. Celý týden je zima a poprchává. Denní teploty se pohybují mezi nějakými dvanácti až osmnácti. Schválně jsem se díval do historie a během těch pěti let, co si píšu woleschko takhle chladný konec prázdnin nebyl. Ba dokonce před dvěma roky bylo ještě v půlce září nějakých dvacet šest stupňů a koupal jsem se. Kam přijdu, slyším:
"Br, to je zima. Aspoň kdyby nepršelo..."
Tak jestli ještě někdo věří těm novejm mesiášům, co hlásají globální oteplování, ať vystrčí nos ze dveří. Zůstne mu na něm studená kapka.

o dva metry výš

Neslítnul jsem. Ani z višně, ani ze střechy.
Kupodivu se v neděli vyčasilo, čímž mě příroda jasně vybídla k tomu, abych jen tak nežvanil a splnil to, co jsem slíbil, tedy vyměnil čidla rozbitá kroupami. Musel jsem vyměnit i držák dešťového čidla, protože i ten byl jako ementál. Stalo se. Čidla jsou na místě.
Což znamená, že meteostanice je znuvu funkční. Hlavní venkovní sběrné čidlo jsem umístil o trochu výš pod střechu, což je jednak víc podle pravidel a druhak to možná bude znamenat, že bude ukazovat venkovní teplotu s nějakou drobnou odchylkou oproti předchozím zvyklostem. Tedy pokud by někdo ze sousedů porovnával teploty u nás a třeba nahoře ve Vltavské, může se stát, že odchylky budou nepatrně jiné, než v minulosti. Což neznamená, že se u nás v Olešku globálně změnilo klima, ale prostě jenom to, že je teplotní čidlo o dva metry výš.

všude pára

Podívám se z okna, z lesů jde pára, mraky se válí nízko na Ďáblem.
Podívám se na obrázek z kamery, pohled jako z kolorované fotky. Všude mraky a pára, jen nad obzorem trochu cosi prosvítá.
Podívám se do knížky s pranostikami a tam se píše:
23.července
Apolináře
Když prší o Apolináři, dlouho se z lesů páří.
Dál už se nikam nedívám.
Přes noc napršelo deset milimetrů, příjemně se ochladilo, všechno je, jak má být.

loď se může hodit

Koukám z okna a říkám si, jestli nenadešel čas stavit loď.
Před čtrnácti dny byly povodně na Moravě, od včera jsou tam zas a k tomu přibyla skoro celá země. Nejsou to povodně sice tak prudké, ale zato vytrvalé a vydatné. Táhne se to. Medarda ještě nebylo a přesto prší pořád dokola a letošní jaro si nikdo opravdu nemůže stěžovat na sucho. Od včera do téhle chvíle tady u nás napršelo nějakých třatřicet milimetrů a prší dál. A bude i příští týden, říkají rosničkáři. Rosničkáři - statistici dál uvádějí, že květen byl úplně normální, co se týče teplot. Ovšem z pohledu srážek máme splněno hned na pár let dopředu.
Takže pro jistotu obhlédněte svoje okolí, jestli je tam dost dřeva. Taková loď se může hodit. A vůbec nehleďte na to, jestli jste na kopci.

je to začarovaný

Už to vypadá, že by snad opravdu mohlo začít jaro. Teploty stoupají a na zahradě si většina rostlin řekla, že s mrazem už se nedá počítat. Poslední ranní mrazík byl ještě minulý pátek, ale od té doby už je to jenom lepší. Ovšem jak s čím.
Trávník letos zažívá svoje nejkrušnější období. Vloni jsme ho rozorali kvůli trubkám od zalévání a přes zimu bylo dost sněhu na to, aby se místy tráva neubránila plísni. Už měsíc se snažím to nějak vylepšit, jenže výsledky jsou prachmizerné. Provzdušnění proběhlo a na místech, která zůstala holá, jsem dosel novou trávu. Pořád nic. Semínka jakoby zmizela, žádný bujný trávník se nekoná.
Začínám přemýšlet o tom, jestli jsem ta semínka náhodou po týdnu nevysál tím vznášedlem, co s ním teď poletuju po zahradě. Seká náramně, to jo, ale taky pěkně nasává. V neděli jsem trávník posekal už podruhé a poprvé letos pohnojil. S dalším sekáním počkám, abych k těm vysátým semínkům nepřidal ještě hnojivo. Zatím to vypadá, že by se snad ten pažit mohl pomalu probouzet. Ale jde to pořád pomalu. Letos je to nějaký začarovaný. Počasí nepočasí.

zatím to nepřehání

Skoro to vypadalo, že už teploty zůstanou kolem nuly a pomaloučku třeba i začnou nad nulu vykukovat. Místo toho na nás zas vykouk mrazík.
A včera večer začal znovu padat sníh. Jenom poprašek, ale zítra prý může přibýt i patnáct centimetrů. Jaro to má prostě letos naplánovaný podle starýho dobrýho jízdního řádu.
Dá se najít v oblíbených pranostikách. Začátkem března se v nich mluví o sněhu, pak o oteplení a hned na to zas o mrazu. Touhle dobou ho zaznamenali i naši prapradědečkové a dost často to byl i mráz na dlouhou dobu. Proto si poznamenali, že:
Mrzne-li na den Čtyřiceti mučedníků, přijde ještě čtyřicet ranních mrazíků.
Což by ale vycházelo až za půlku dubna. Tak to nezbývá, než doufat, že ten jízdní řád příroda aspoň trošku pozměnila a že nebude stávkovat, jak se stalo poslední dobou špatným zvykem, když přijde na přetřes míra zdanění deputátního uhlí vod císařpána.
Ať tak nebo tak, vilín se nám už pomaloučku začíná probouzet, ale dobře ví, že letos má ještě dost času. Tak to s tím kvetením moc nepřehání.

neuklízet

Nedalo mi to. Podíval jsem se po delší době do pranostik. Co jako že bude za počasí. A hleďme:
Svatá Háta býva na sníh bohatá.
Pranostiky na dny předchozí i následující prorokují totéž. A naši rosničkáři támhlec z Komořan vědecky předpovídají sníh nebo sníh s deštěm až do neděle. Všecko to funguje a zapadá do sebe. Včetně toho, že máme sněhu pořád dost a dost a hrabla a košťata stojí nastoupena v pozoru před domem.
Kdepak, ještě je uklízet nebudu a ostatním radím totéž - a nechci za to žádnou nobelovku.
Enem to globální voteplení furt nejde a nejde. Estli vono se tý zimy nezaleklo.

historické maximum

Ráno v neděli znovu začal padat sníh. Ne, že bychom to nečekali. Sousedka Lenka to hlásila už v sobotu odpoledne.
Hrabla jsou v pohotovosti. Odpoledne jsme uklidili sníh a učinili pokus o stavbu druhého iglů, který se nezdařil, neboť architekt se nedohodl se stavitelem, díky čemuž byla příliš zeslabena klenba, která se vzápětí zřítila. Naštěstí nikdo nebyl uvnitř a tedy ani zavalen. Vznikla tak rozvalená pevnost vhodná k obraně před sněhovými koulemi metanými zuřivými nájezdníky ze sousedství od rybníku.
Promáčení jsme byli odvoláni od bitvy ku svačině a to právě začalo znovu sněžit.
Suma sumárum ráno tak pět, odpoledne možná deset. No a jestli to vydrží přes noc (píšu si záznam večer), budem tu mít na Olešku v pondělí ráno akorát tak první půlmetr sněhu, co tu jsme. Tedy historické maximum od roku 2005.
Jak ono to bylo s tou malou dobou ledovou? Nepředcházelo jí náhodou nějaké menší globální oteplení?

NKPGO

Děti včera jezdily na všem možném po sněhu. Nemohl jsem je dostat ze školky domů. Inu užívají si zimy i té trochy sněhu, který nám tady tuhle zimu napadl už potřetí. Na rybnících se bruslí a i malý rybníček, vlastně spíš loužička, na naší návsi už zamrzl, což znamená, že je opravdová zima.
Zima je nejen u nás, ale i po celé Evropě, mnohde taková, jaká tu už roky či desítky let nebyla. Pořádný mráz je na naší polokouli prostě všude.
Před vánocemi zapadal sněhem i globální oteplovací slet v Kodani. Nikomu ze zúčastněných se nepodařilo dýcháním na rtuťový sloupec zvrátit vývoj počasí.
No prostě ti, kdo chtějí, si užívají obvyklých zimních radovánek. Teď je na to ten správný čas.
A mě napadlo, že bychom mohli - koneckonců tady se kdejaká švejkovina hned ujme - založit něco jako Národní Kongres Proti Globálnímu Ochlazování. A jako první počin poslat do Indonézie ostrou protiochlazovací petici za odstranění všech klimatizačních zařízení, které ve svém důsledku ochladí počasí na našem kontinentě nejméně o jedno promile stupně Celsia za tisíc let, čímž vznikne na Sněžce ledovec.