WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

hádanka před dovolenou

Od zítra si dáme malou letní dovolenou. Hádankou není, kam pojedu (To je otázka. Přeci do Oleška!), ale jako vždycky: Co je na obrázku?
a) část gombíku z 10. století nalezený na vykopávkách Slavníkovského hradiště v Libici nad Cidlinou
b) část poškozené náušnice nalezený na chodníku v historickém centru Prahy
c) ten blbej kus železa, co se zabod do pneumatiky mýho auta zrovna, když jsem včera jel do Březové k Pařízkovům na STK

dilema

"Matýsku, víš, že máme támhle pod střechou malý ptáčky?" "Kde?" "Támhle až nahoře. Ptačí rodiče je tam chodí krmit." "Aha." ... Naše ptačí výchova moc nezabrala. Rehkové pod střechou jsou ptáčci nenápadní a docela tišší. A opravdu hodně vysoko. To asi aby naše Sára (mrcha jedna, rádi jí máme, ale ptáčky by lovit nemusela) na malé nemohla. Matěj na ně taky nemůže a co nevidí, o to má jen pramalý zájem. "Matěji, honem, pojď se podívat!" "Jé, to je ptáčků!" Tyhle viděl. Vedle u sousedů na plotě v jedné řadě seděla celá letka. Byli vrabci či jim podobní opeřenci, mohlo jich být padesát, možná víc. Ti už se přehlédnout nedali. Možná to byla v tuhle dobu obvyklá letecká škola, ale zcela jistě měli teď zrovna přestávku na svačinu. Letka se najednou zvedla a provedla hloubkový nálet na pole pohanky. Nejen školou živ je člověk, totiž pták. Matěj na to koukal a já přemýšlel, jestli má víc chuť létat nebo na pohankovou kaši. On má ještě dilema. Já už mám jasno. Já ten fujtajbl nejím.

ve Ferdovi je všechno

Byl jsem zvědavej, co to bylo za brouka, ten z Bezdězu. Původně, už na té cestě, jsem jen tak plácnul: "Nó, podle Ferdy Mravence bych si typnul, že je to tesařík, von má takový dlouhý tykadla. Ale to asi nebude." Pán, který s tím focením začal, vřele souhlasil a taky přiznal, že jeho veškeré vzdělání v oboru broukoznalství pochází z knížek Ondřeje Sekory. Řekli jsme si, že si to budem muset znovu přečíst. Já mám ovšem šanci větší, Kačenka Ferdu ještě nezná. Abych měl nějaký ten předstih, podíval jsem se na síť. A von je to vopravdu tesařík. A dokonce Tesařík Alpský, ohrožený a obzvlášť chráněný. Tak mám čárku za ochranu brouků, nechal jsem ho na buku, což je prý jeho přirozené prostředí. To zrovna ve Ferdovi nebylo, ale jinak je tam všechno.

dlouhý tykadla

Výlet na Bezděz není žádná světodějná událost. V Bělé byl jarmark a návštěva hradu byla jen jeho očekávaným pokračováním. Matěj statečně šlapal po kamenech do kopce a Kačenka stejně statečně vzdorovala fňukáním, aby se nakonec nechala nachytat na "lezení po skále". Po cestě dolů jakýsi pán kutil něco při zemi s foťákem. Při bližším pohledu bylo jasné, že fotí brouka. Za chvíli jsem i já kutil něco divného při zemi s foťákem. Pospíchali jsme jako obvykle a obrázky se tedy logicky nepovedly. Ten nejméně rozmazanej je tady. V určování brouků jsem bohužel daleko za začátečníky a tak nezbývá než dodat jen to, že byl krásnej a měl dlouhý tykadla.

kanikuly

O svatém Kamilu slunce má největší sílu. Jo, bejvávalo. V pranostikách se počítá s tradičním horkým a suchým létem nejen v české kotlině. To ovšem platilo před tím, než po Zemi začli chodit antiglobalisti a ekologisti a další -isti. Ti vymysleli globální oteplování. Příroda se našňupla a řekla si: tůdle! A máme tu studený a deštivý léto. V těch nedávných dobách, kdy ještě neplatilo nové náboženství, jsme mívali horká léta. Ba dokonce již staří Římané označovali tohle období, kdy bývá vedro a vychází Psí hvězda, tedy Sirius, "psí dny" - dies caniculares. Ti z nás, kteří měli ještě ve škole povinnou ruštinu, si pamatují, že prázdniny se řeknou "kanikuly". Všechny historické prameny ukazují, že by mělo být vedro. Ale není. Nu což, alespoň pěkně poroste biomasa, aby měli ekologisti čím přikládat pod globální kotel. A těm, kteří na ty řeči nedají, přeju krásný kanikuly.

fukar

Matěj je klučina povahy mírné a vykutálené. Když něco potřebuje, hned nás má strrrrášně rád. Kačenku má taky rád a stará se o ní. Například včera. Sousedi si přivezli zrnomet. Když jsem já byl malej, říkalo se na vsi spíš fukar. V každém případě je to zařízení, které proudem vzduchu dopravuje hmotu z místa dole do místa nahoře. Matěj s Kačenkou se na tu troubu šli podívat. Měl jsem co dělat kolem domu a Tomáš je zkušeným průvodcem, proto jsem mu děti bez obav svěřil. Za pár okamžiků tu byl Matěj zpátky a Matýskovi v patách soused s Kačkou v náručí. "Tady ti nesu dítě," postavil mě před fakt a Kačku na zem. "Matěj Kačence řek, že jí to vcucne a utek. A Kačka zůstala stát a plakat uprostřed cesty." Tak zněla celá pravda. A teď se v tom vyznejte. Dělá si Matěj z Kačky šoufky anebo to myslí vážně?

mýto na Moravě

Do Zlína se jezdí buď po staru přes Buchlovské kopce anebo se to vezme po kousíčkách dálnice, co jí teď staví. Jeli jsme po dálnici hlavně ze zvědavosti, kam až je hotová. Zvědavost byla ukojena velice brzo neboť ty téměř mikroskopické částečky dálnice jízdu spíš zpomalují než naopak. "Já bych to zpátky vzal radši přes ty Buchlovský kopce," provil kolega. "No já to chtěl taky navrhnout," souhlasil jsem a stalo se. Dojížděli jsme ke křižovatce ve Starém Městě, kde na nás nachystali překvapení. Brno bylo škrtnutý a objížďka vedla směrem na Břeclav. Tedy do protisměru, nikoliv jen bokem. Nu což, pojeďme tedy objížďkou. To byl ale blbej nápad! Nikde nic napsáno ani vysvětleno, jen pořád: objížďka. Uherské Hradiště, Kunovice, Uherský Brod, .... už to vypadá, že jedem do Trenčína. Pak Hluk, Bzenec, Kyjov, .... že prý budou v srpnu hody a že je tudy objížďka. Teprv až ve Slavkově, kde jsme najeli na původní trasu, jsme se dozvěděli, že cosi staví v Bučovicích, asi zas tu dálnici, co jsme po ní nechtěli jet, poněvadž ještě není hotová. Hodina v háji. Jediný pozitivum leželo v kufru auta. Po cestě, na kterou nás nahnali určitě podnikaví Moravané, nám prodali meruňky a broskve. Ale to už přeci mohli napsat ve Zlíně, že místo mýta se letos prodávaj meruňky, stejně jsme je chtěli. Mám obavy, že nás příště zavedou na ty hody a zavřou do sklípku. To prej Moraváci dělaj.

encierros v Olešku

"No a vzadu bude kůlna, jinak to bude otevřené stání," upřesňoval jsem sousedovi technicko-taktická data naší garáže. Garáž už má čtyři sloupy a střechu. Spíchli to dneska dohromady naši řemeslníci. Parťák se dokonce nechal přenést s celou střechou na místo. Když byl nad naším plotem, volala mi mávšímaváHanička do kanceláře: "Představ si, že nad naším plotem se vznáší naše střecha a na ní stojí pan Večerka!"
Tohle všechno jsme si povídali právě se sousedy za kopcem, když tu náhle: "Hele, ovce!" Sousedovic přes cestu mají dva berany a ti se občas probourají na cizí zahrádku, čímž způsobí jednak škody na květáku a jiné okrasné květeně a jednak pozdvižení v ulici, neboť jsou majitelem květáku již ožraného (tedy nikoliv majitele, anóbrž květáku) vykázáni z ráje rovnou na dlažbu. Jal jsem se berany nahánět mezi bejlím, lebedou a dalšími plevely u pole. Nechtělo se jim. Už jsem je dohnal až k díře na domácí půdu, ale to se beranům nelíbilo. Vzali zpátečku a protože byli dva na jednoho, zákeřně mě obešli. Znovu do lebedy. No kruci! Vzal jsem na ně lať a hnal je zpátky. Houby zpátky. K nám na zahradu (nemáme furt eště vrata). "Haničko, nadežeň mi je kolem domu, honem!", zapojil jsem moudrahouHaničku. Vyhnal jsem je od nás, cestou ještě zakousli pár větviček maliníku a hned to vzali doleva naproti sousedovi, co jsme spolu ještě před chvílí plkali. "Hned ty ovce odežeň!", nabádala jej jeho žena, která na tuplovaném horolezeckém laně vší silou držela Akima, což je pes jak tele. Milej, ale vejkej. Postavil jsem se jim do cesty tak, aby už mohli jenom zpátky domů. Zřejmě jim došlo, že já neustoupím a tak trochu v panice zahnuli do správný díry. Pak už stačilo jen utěsnit prkny a suchým trním díry v plotě způsobem, který by znemožňoval beranům penetrovat do ráje a bylo po spektáklu. Kam se na nás v Olešku hrabou encierros v Pamploně.

na nohu je nejlepší pouť

Matýsek přišel v sobotu navečer s tím, že ho bolí noha. V neděli ráno už pofňukával a kulhal jak John Silver. Věc jsme nezlehčovali, ale nakonec jsme správně usoudili, že ho noha sice bolí, ale asi to nebude nic vážného. Nejlepším lékem se ukázala být pouť. Nikoliv na horu Říp, ale pouť Zvolská. Dodrželi jsme slib a když synek po poledním obvyklém klidu nefňukal, jeli jsme na kolotoče, déšť nedéšť. Už týden vyjma pátečního vedra je počasí pod psa a prší skoro pořád. Pršelo i na pouti. Než se ale strhl opravdu velký příval, který nás vyhnal a promočil, stihl Matěj kolotoče dva a dvoje autíčka, přičemž na autodromu jsem mu pomáhal kroutit volantem. Kačce, která je u babičky v Teplicích, jsme koupili srdce. Matýsek ho sám vybíral a večer už bylo úplně po fňukání. Jenom když si vzpomněl, že má kulhat, honem dělal čistě pro formu, že pajdá. Už to na nás hraje, uličník jeden.

krov a zrcátko

Po ránu jsem si dneska potřeboval do archivu vyfotit krov na zemi. Ne, že by krovy na zem patřily, ale podle našich řemeslníků je to poslední den, kdy na zemi ještě je. Od zítřka už by měl být ve vzduchu. Protože jsme domácnost scifistická a literární vůbec, bylo by lze očekávat v našem případě nějakou tajuplnou interakci hmoty a myšlenky s následnou řízenou levitací krovu nad garáží. Buhužel však dojde pouze k naprosto banálnímu vyzdvižení krovu jeřábem. Vyfotiv to do archivu, jal jsem se spouštět Macka, že napíšu denní porci woleschka, když tu se se mnou přišla rozloučit Kačenka. Jedou totiž udělat výměnu k babičce do Teplic. Teď tam bude na pár dní ona, zatímco Matěj bude zas už doma. A jak tak mávám na rozloučenou, mámiláHanička zastaví, vyleze z auta s kapesníkem a otírá zrcátka. ??? "Nevim, kde se to vyhřívání zapíná," utrousila směrem ke mně. No není mádraháHanička prostě úžasná. Jako Kolumbus. Než aby se pachtila s objevováním, třískne s tím vajíčkem radši o stůl.

proč topit v létě?

Tak už se nám zas voteplilo. Teda globálně, samozřejmě. Všude to čtu. Pryč se skleníkovým efektem, zrušte emise (čehokoliv, zvláště pak všech možnejch kysličníků a nejvíc uhličitého - pamatuju si to dobře? .... - ný , -natý, -itý, -ičitý, ..., přičemž kyslík je dvojmocnej ... ). Vyhynou medvědi. Ty lední, přirozeně, brtník se nám naopak přemnožuje a vybírá popelnice s globálním odpadem. A tak dál. Obchod s obavami kvete. Jenže u nás na vsi to není ani tak moc poznat. Už skoro týden je zima, prší a dneska už jsem po ránu radši zatopil (ekologicky, dřevem, samozřejmě, přece bych nezvýšil emise ... ), aby mi rodinka zas neulehla kvůli vleklému globálnímu nachlazení.

co nám roste pod okny

Bývaly doby, kdy jsem celé prázdniny trávíval na chalupě u dědečka a babičky. V těch dobách jsem se počítal víc mezi vesničany, než mezi tvory městské. Dodneška je mi bližší venkov. Asi i proto žijeme právě v Olešku, v přírodě, skoro na poli. A právě s tím polem si letos pořád lámu hlavu. Co to na něm roste? ( 1, 2, 3 ) Myslel jsem si, že vím, co se u nás pěstuje a jak to vypadá. Houby. Nevím. Zašťoural jsem proto na síti a vida: ona nám tu u domu roste pohanka. Budiž mi polehčující okolností, že to nikdo z širokého okolí taky nevěděl. Každej přeci ví, že pohanka roste v regálech se zdravou výživou v supermarketu. U nás to letos máme v přímém přenosu. Od teď už budeme vědět, z čeho málaskváHanička tu a tam udělá dětem pohankovou kaši. Mě to tedy moc nejede, ale vegetariáni se po tom můžou utlouct a včely mají taky radost, což dávají najevo jednak mohutným bzučením a taky tím, že už mámiláHanička dostala žihadlo. To ale bylo od včelky, co se pásla u nás na jeteli, což je rostlina taky dvojděložná jako pohanka. Mě bude stačit, že vím, že nám u nás pod okny roste budoucí základ pro pohankovou kaši, což je pěknej blivajz.

proč jsem si neumyl auto

Tak jsem si to auto nakonec neumyl. Tedy z části proto, že každou chvíli prší, ale hlavně proto, že jsem se na novou cestu těšil zbytečně. Zřejmě to musí souviset s penězi plánovynými na cesty z letošního rozpočtu obce. Jinak si to nedovedu vysvětlit. Ten, kdo objednal nové cesty, asi tahal z moc hubeného pytlíku a nechal opravit jen prašné cesty. Kousek cesty, co jsem si sliboval, že bude konečně bez prachu, měl pravděpodobně stále ještě dost asfaltu, než aby ho bylo třeba opravit. Chápu, že rozpočet není gumový ani nafukovací, ale nezaplácnout těch pár děr a nezamést kamení a prach z hlavní cesty před obecním úřadem mi připadá poněkud pošetilé.

hádanka červencová

Krátký záskok do Manchesteru přinesl své ovoce. První prázdninovou hádanku.
Zkuste uhádnout, co je na obrázku:
a) speciální plastové univerzální párátko
b) speciální plastové brčko k napíchnutí olivy v martini koktejlu
c) obyčejná dutá kostice k propichování manžestru.

z cesty na novou cestu

Chtělo by to pořádnou cestu. Zatracená práce. Teď jsem to nechal umejt a už to mám zaprášený. Nebo zablácený. To podle toho, jaké zrovna vládne v Olešku počasí. Je tu takový krátký úsek, zrovna u Obecního úřadu, kde je cesta rozbitá a prašná. Stačí jeden průjezd a je po nablýskaném laku. Poslední dobou se stav podstatně zhoršil a mytí auta se stalo čistě donkichotským aktem protestu proti prachu. To by se mělo zakrátko změnit. Minulý týden se na konečné autobusu objevily těžké stavební stroje a vypukla stavební činnost. Postupuje od smyčky k otáčení autobusu nahoru do ulice U Jednoty. Až přijedu z cesty do Anglie, možná už pojedu po nové cestě k nám na Volešák. No uvidíme. Když to dobře dopadne, nechám si na oslavu umýt auto. Čímž současně i oznamuji velectěnému publiku, že další zápis bude pravděpodobně až v pondělí.

nový zákon fyzikální

Stává se mi to docela pravidelně. Ráno si ve sprše chci umýt vlasy a šampónu už je v lahvičce pomálu, ba je téměř prázdná. Většinou si pomyslím, že ho mámiláHanička mohla doplnit, když už ho vyplácala, ale ona tam ještě troška po dně je, a to pro dnešek stačí. Jenže umytím starost končí a zítra je tu ten samý problém. Když už je lahvička prázdná, ještě jí vypláchnu. Co kdyby. A najednou v té prázdné lahvičce zředěním stopového množství zbytku šamponu vznikne zase trocha tekutiny na umytí. A znovu je po problému. Vydrží to den, dva a zas je prázdno. Skoro. Zítra musím dát do dprchy nový šampón, přikazuji si, když přemlouvám lahvičku, aby ještě něco vypustila. Vyjde to a další den jsem v tom znova. Tak teda ještě trochu vody, třeba na stěnách něco zůstalo. Zůstalo. A dost! Plastová lahvička už jde ven, aby mě zítra po ránu nenapadlo jí ždímat. Kdo se mnou počítal, zjistíl, že i v prázdné lahvičce je ještě dost šampónu na pět dní. Protože je to, alespoň v mém případě, záležitost pravidelná a za libovolných podmínek opakovatelná, dal by se podle toho klidně zobecnit nový fyzikální zákon o prázdných lahvičkách od šampónu.