WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

digitální kolaps

Těžká nehoda mě postihla. Spálil jsem omylem obálku s modrým Mauritiusem - mou největší pýchou! ... Znáte tyhle věty? Tak, tak, Maxmilián Dráp napsal tyto řádky 8.září 1901 a těžkou ztrátu nepřežil. Já jsem na tom o fous líp. Zatím žiju a nechystám se to měnit. Nehoda, těžká samozřejmě, mě postihla ovšem taky. Ve čtvrtek 15tého mě opustily mé počítače. Ten firemní, který nemá s woleschkem nic společného, mi ukradli z kanceláře. A ten domácí, ne kterém píšu deník a který jsem chtěl aspoň chvíli používat služebně, zkolaboval. Byly to krušné chvilky. Prováděl jsem resuscitaci do půl jedný do rány a bez výsledku. Hrůza za ztráty dat firemních už mi seděla za krkem a teď ještě i data soukromá jsou v prdely! Původně jsem chtěl p.t. publikum bavit hisorkou, jak přijeli do kanceláře páni "ze čtyřky" a jak se vyšetřovala krádež, ale ve světle probíhající počítačové tragedie to pozbylo na důležitosti. Zkrátka až dneska (v neděli) ráno se mi podařilo alespoň trochu počítač rozdýchat k provozu po včerejší šílené anabázi s vyšťouráním a zálohováním dat. Data jsou tedy snad v suchu a na chvíli mi můj iMac povolil práci na woleschku.
Nezbývá mi, než požádat obecenstvo a laskavé pochopení a vyžádat si čtrnáctidenní pauzu. Zítra naložím to svý jabko do košíku a odvezu ho někam k vyšetření a opravě. To zabere nejméně týden. Ale další týden budeme na dovolené, takže se ta pauza trochu protáhne. Jak to tak počítám, můžu se ozvat znovu až v úterý za čtrnáct dní, možná až ve středu. Snad to bez počítačového deníku vydržím. A když to vydržíte i vy, bude mi potěšením.

jak NATO

Ono to vypadá, že si jenom hraju ... a taky to skoro tak je. Jenže ať dělám, co dělám, nedaří se mi rozběhnout IP kameru. Je to k vzteku. Na stole mám haldu papírů, návodů, manuálů, výtisků z web konferencí, ... a nic! Žádnej z receptů nefunguje. Obrázek prostě není vidět. Tak kdybyste někdo náhodou věděl, jak NATO, bude mi potěšením.

nerozmazlovat

"Ty,tatínku, kašleš jako já, viď?" "Ano, Matýsku, proto ležím celý den v posteli a potím se." "To si ale musíš dát hodně vody a zabalit se a pak mazlíka, aby tě zahřál a to už budeme zdraví, viď? A pusu už jsi mi dal?" "Dal, Matýsku, ale dám ti ještě jednu." Večerní dialog včetně diagnózy a návrhu léčení prieznitzovým zábalem jasně vypovídá o našem zdravotním stavu. Matýsek jej po svém vystihl celkem přesně. Zachvátila mě tatáž choroba, která zaútočila o den dřív na moumilouHaničku. Doufám jen, že to byla jenom obyčejná jednodenní patálie. V každém případě se dneska už válet nehodlám. Vony se ty nemoce nesměj moc rozmazlovat.

napudrovanej nos

"Jo a souhlasila jsem s rozhovorem," pravila tuhle má starostliváHanička tónem, kterým obvykle jaksi mimoděk oznamuje skutečnosti, u kterých není předem jednoznačně vyloučeno, že budu nesouhlait. "Hmm ... Copak to?", opáčil jsem duchaplně. "Stáňa mi volala, že jí kamarádkka z nějaké redakce poprosila, jestli někoho nezná, že by potřebovala k vánocům nějakej rozhovor o svátcích, o rodině a tak," vysvětlila málaskaváHanička. "Hmmm...", nevybočoval jsem z linie diskuze. Nakonec přijeli včera večer udělat jenom fotky , protože paní redaktorka prý se omluvila, že má chorobu, tak aby nenakazila děti. Jak lze tušit, nijak zvlášť nadšenej jsem nebyl, ale děti to bavilo, zvlášť, když mohly lézt po stole a přetáhnout večerku. Že prý to vyjde v nějakém magazínu pro ženy. No to jsem teda zvědavej, jak dopadne neše první setkání s mediální sférou. Prozatím jsme jen dělali šťastnou a veselou čtyřku, křenili se do vobjektývu a z celý tý procedůry mi nakonec zbyl akorát napudrovanej nos.

společenská událost

V neděli ráno bylo ticho. Takové to ticho, jak je vždycky, když není ale vůbec nic slyšet. MáčipernáHanička zašustila peřinou, aby mě vzbudila, a bradou ukázala mlčky k oknu. "No jo, sníh," pravil jsem rozespale a s méďou Béďou jsem si v duchu říkal: "... to už jsem slyšel, co má bejt?" Inu ano, slyšel jsem v noci ve zprávách, že na horách už vlekaři začli sezonu a celý týden že se dá čekat občasné sněžení. A to Martin měl přijet na bílém koni až patnáctého.
Po snídani jsem šel s dětmi ven. Matýsek hnedka popadnul hrablo, poněvadž už je starej mazák a sníh už zažil. Zatímco Kačka mi tázavě ukazovala zasněženou rukavici, co že jako tohle bílý, mokrý a studený je. Holt si nevzpomněla, že už to viděla. Opravil jsem z minulé zimy zlomené hrablo tím, že jsem uříz starou lopatu od dobré násady, a začli jsme hrabat. Všichni sousedi kolem se do toho taky dali. Tomáš, jak je jeho zvykem, pronesl na uvítanou: "Von ten sníh, to je vlastně taková společenská událost." Nakonec byla, protože sníh po obědě zase slezl a odpoledne jsme se sešli na kávě. Tak teď už to může začít, první zkoušku máme za sebou.

hodnej a zlej

Podle § 49 odst. 1 zák. Č. 455/1991 Sb., … ! Kdo by se nevylekal, když dostane z ouřadu obsílku, která začíná touhle větou. Já se vylekal. Nebylo to nic vážného, jak se posléze ukázalo, neboť přestěhovat se není trestné, jenom se to holt musí včas meldovat na ouřad, aby měl rychtář přehled. Zavolal jsem tedy paní Pujmanové, co mě má na starosti, co jako mám přinést. Byla milá, pozvala mě i mimo ouřední hodiny a během minutky mi pomohla s vyplněním bumášky a bylo to. Že prý mi brnkne, až to bude hotový. Když už jsem na tu radnici šel, vzal jsem s sebou i fotku, že si nechám udělat mezinárodní řidičák, kdyby ho třeba v autopůjčovně, až pojedem na dovolenou, chtěli. "A na co ho chcete? To nevíte, že v Portugalsku platí ten váš novej řidičák?", pronesla uvítací řeč jiná úřednice. "Víte, já si to taky myslím, ale oni mají na internetu v podmínkách ten mezinárodní. Tak bych nerad, aby mi kvůli takové prkotině nepůjčili auto," vysvětloval jsem trpělivě. "Vy si myslíte, že Portugalsko neni v únyji? Proč bysme jinak dělali ty nový řidičáky. Ty vám platěj fšude!", vedla dál kurz evropanství pani za přepážkou. "Ale já bych přeci jen, jaksi, víte, … pro jistotu. Z Portugalska už něco vyřizovat bude pozdě, kdyby na to přišlo," trval jsem asertivně na svém. "Tak vy teda nedáte jinak, jo?! Tak ukažte." Nakonec se mi podařilo proplout mezi Skyllou a Carybdou s úspěchem. Sirény však ječely ostošest a ty dámy z ouřadu mi předvedly, jak v praxi vypadá hodnej a zlej.

jak bude

Podzim je ve svém živlu. Už přes týden je hnusně, ani zima, ani teplo, prší, sluníčko nevidět. Meteorologové vyhrožují chladným a větrným počasím, od 500m i sněžení. U nás v třistapadesáti metrech to prý zatím nehrozí. Pro letošek už jsou obě léta - tedy to oficiální i to babí pryč a s nimi jsou pryč i kecy ekologistů a novodobých proroků o globálním oteplování. Všimli jste si, že letos nejslyšitelnější křikloun jednak dostal za svůj povyk nobelovku a jednak to měl pěkně načasovaný, aby mu to vyšlo akorát do babího léta? Teď je ticho po pěšině. Nastal podzim a s ním pro tuhle partu skoro doba ledová. To se jim do krámu s oteplováním nehodí. Mám před sebou starou knížku s našimu pranostikami. V těch se nic o globálním klimatu nedozvíte. Je v nich jenom lidová, po věky nastřádaná povědomost o tom, jak bylo a tedy i jak asi bude. Zítra máme devátého listopadu a k tomuto datu pranostika praví: Svatý Teodor - mrazy lezou z hor. Na nobelovku to nejni, ale stačí to, aby člověk mrknul na teploměr a vzal si pro jistotu kulicha a šálu.

ťukes

Ano, samozřejmě. Podzimní přechody, jak bylo zvykem říkat neblahé paměti na vojně, už jsou zas za mnou. Přezutí auta do zimních bačkor se tentokrát odehrálo bez jakýchkoliv příhod. Servis je už dlouho vybrán ten "nejlepčí v Praze", což stvrzuje diplom od posluchačů rozhlasu visící na zdi. Profesionální služba probíhá okamžitě, spolehlivě, bez čekání. Dál není o čem psát. Pokud jde o pneuservis. Pokud jde o lidi, je to jiná. Po cestě večer domů bylo počasí hnusné a nálada řidičů zřejmě taky. Už ve frontě na křižovatce před Barrandovským mostem ne sebe troubili a posuňkovali dva, co jel každý podle předpisů, ale podle svých. Se slušností to nemělo co dělat. Hned o padesát metrů dál pod mostem strážníci řešili ťukes tří aut. Kilometr dál na ruku zákona čekali další dva ťukálisti a pak o dál po cestě ještě další dva. Takhle šťavnatou úrodu jsem ještě nepotkal. Ono teda počasí bylo vážně odporný, takže se jistě bylo na co vymlouvat, ale místo výmluv by možná bylo lepší být víc opatrnej míň vzteklej o slušnosti ani nemluvě.

a tak je to dycky

"Zařek jsem se, že to neudělám, ale ono to asi nepude," rozumoval jsem včera pozdě odpoledne v Litomyšli. V krámku s bicykly měli zrovna takový krásný červený kolo. A Matýsek po něm tolik stůně. Chtěl jsem mu ho koupit až na jaře, když už to bude možné na něm jezdit. Ona taková kola pod stromeček bývají spíš k zlosti ... Všechny rozumné důvody hovořily proti. Ale když vono to kolo bylo takový krásný. A lehký a brzda šla jemně, a vůbec. "No tak jo, tak já si ho vezmu," vzdal jsem to. "Ještě blikačku dopředu a dozadu, helmu už má," sumíroval jsem si to nahlas. Kolo jsme dali do dvou pytlů, aby nebyl moc poznat předmět uvnitř. A ještě kočárek a stavebnici a stan do pokojíčku pro Kačku naproti přes náměstí v hračkářství. Hotovo, Ježíšek má pro letošek vystaráno. Jenom doma mi zakázali s tou stavebnicí si večer pohrát a tak jsem se projel aspoň s tím kočárkem. A tak je to dycky. Tak proč ty hračky teda vlastně kupuju?! No ne?

už mám nahrabáno

"Verti .... co?", ptal jsem se někdy na jaře svévzdělanéHaničky. "Vertikutátor přece," pohoršovala se máchytráHanička nad mojí nevzdělaností. "Aha." Nevěděl jsem dál. "No to je taková jakosekačka, ale prořezává trávník a tím ho provzdušňuje, aby lépe rostl." "Takže provzdušňovač," přeložil jsem si to slovo do mě příjemnějšího slovníku. "Nejenom," doplnila mě mápečliváHanička. Během léta jsem se s trávníkem vydováděl dost a dost, čímž jsem začal chápat, že péče o trávník je věc vážná a musí se dělat akurátně. Tedy verti ... tentononoc. Je to strojek stejně drahý jako sekačka, což způsobilo vyhledávání půjčoven. Sekačka už si totiž svou cenu odsloužila v téhle sezóně, ale ten ... tentononc by se nám zaplatil tak někdy za dvacet let. A vida jedna půjčovna je i u nás ve vsi! A mají tam provzdušňovače. Jal jsem se tedy v neděli provzdušňovat. Jde to snadno a vytrhá to spousty suché trávy. Trávníku to určitě prospělo. Ale to nadělení. On ten vertitento ná sice sběrný košík, ale ten je tak Karkulce na jahody. Moc se do něj nevejde. Musel jsem po něm uklidit. Nedělní odpoledne u kávy to rozhodně nebylo. Odjakživa jsem nenáviděl hrabání. MálaskaváHanička můj výkon k večeru, když jsem tu naši plantáž konečně vyčistil, ocenila laskavým slovem. A já mám pro letošek konečně nahrabáno.

jakou pohádku?

"A co myslíš, zadávil ho?", ptal jsem se spolu s pohádkou večer při čtení Matýska. "Haf!" pravil vážně Matýsek. Znamenalo to, že zadávil. On totiž Matěj je právě teď šťeňátko. Dočetli jsme včera večer Dášeňku a jako přívažek jsem slíbil ještě jednou pohádku o Foxlíkovi, která se obzvlášť ujala. Předtím si Matýsek ovšem ušlapal trávu na spaní a zahrabal kost. V postýlce to není žádná legrace, to se rozumí. On je ale Matěj důslednej. Když zrovna něco je, tak to je pořádně. Když byl Bajaja, musel jsem mu, jak již psáno, udělat meč. A tím mečem pak stínal hlavy všem drakům, co jen je potkal. A že jich na zahradě bylo. Potom byl krátce Míša Kulička. Pak náš kocourek a věčně chtěl mazlit, běhal po čtyřech a lezl všem na klín (někdy i na nervy). Teď zrovna je štěňátko. A já mám jenom den na to, abych vybral pohádku, kterou budem večer před spaním číst. Protože, jak je vidět, je to z hlediska pravidelné metamorfozy Matýskovy velmi důležité, ba přímo určující.

jak v ruský ruletě

Kolega má takový velký černý auto, spíš náklaďák. Děsně si ho chválí a je na něj patřičně pyšnej. Tak to má být, já mám svýho Outbacka taky rád. Už dlouho. Ten kolegův pickup je ale o hodně větší a proto, když mě tu a tam veze od nás někam, kde máme společnou práci, mám pocit, že se u nás na vsi nemůže na ty cestičky vejít. "Jezdi tady vopatrně," radím pokaždé, "tady zrovna je taková blbá zatáčka, tady by se mohlo něco stát, kdybys nedával pozor." "To je v pohodě," praví vždycky kolega. Jo, v pohodě to bývá. Někdy. Někdy ne. Zrovna včera v tý blbý zatáčce to moc v pohodě nebylo. Vezl jsem děti ze školky a už od Černíků jsem viděl blikat modrá světla. A v Březové zrovna v té zatáčce, co v ní před časem někdo rozbil zrcadlo a co je tam stopka a co tam jsou svodidla kvůli zpomalení, stál v mém směru, tedy z hlavní, ten samej pickup, co má kolega. Jen byl stříbrnej. Byl napasován do jiného auta, které stálo na začátku toho zrádného esíčka v protisměru. Celé to koučovali strážníci. Kdo za to moh, to nevím, ale úplně vidím ten malej náklaďák, jak svižně sjíždí z hlavní a už to nestačí zvládnout v zúženém místě, kde ho to vyneslo do protisměru. Zrovna dneska ráno jsem v tom samém místě z výjezdu na hlavní s dětmi v autě dával jedné paní taky v hodně velkým offroadu z dálky přednost. Abysme se tam vešli na rozdíl od těch, co se tam nevešli odpoledne. No doprkýnka. Lidi, co blbnete?! Tady se prostě nedá jezdit jak v ruský ruletě!