WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

size doesn't matter

Ono je těžký srovnávat vlaštovku a keporkaka, přeci jen jsou to poněkud odlišné váhové kategorie. V jistém smyslu ovšem může dojít k určité podobnosti. Ve smyslu radosti ze života. Nám se i po neúspěšném pokusu o záchranu stalo, že nás vlaštovky mají rády a pořádají na našem domečku leteckou školu pro juniory. Evidentně z toho mají radost stejně jako obrovský keporkak, kterého zachránili ze sítí a lan, do kterých byl zamotaný. Připomenutí té události mi poslala čtenářka paní Marcela ze zámoří. Psalo se o tom před víc jak dvěma lety v SF Cronicle. Po upozornění rybáře se vydal do akce záchraný tým u Farallonových ostrovů poblíž San Francisca. Velrybu vymotali z lan a vděčný savec chvíli plul kolem zachránců a ducal do nich čumákem na znamení díků asi jako naše Sára, když jí chutnalo, co měla v misce. Ovšem od Sáry to bude o fous něžnější, než od padesátitunového kytovce. Ale ta radost ze života, ta bude stejná jak u našich vlaštovek, tak u oceánských velryb. V tomhle případě totiž na velikosti opravdu nezáleží.

ranní ...

Co to ... a jo, to je ruka mémiléHaničky, tak to ona už se probudila... říkal jsem si jsa probuzen jemným dotykem. 05:20 bylo na hodinách, které mám pro jistotu o čtvrt hodiny napřed. Pomaličku jsem začal vnímat nedělní ráno a už jsem viděl v duchu to pěkné pokračování v probouzení ve dvou. MároztomiláHanička se chumlala v šustivé peřině, což mě příjemně uvádělo do bdělého stavu. Tiše jsem nadzvihl peřinu, abych probouzejíciseHaničku pohladil ... "Ježišmarjá, to nemůžeš dát pokoj aspoň v neděli ráno?! Podivej se, kolik je hodin!", zapištěla zoufale mámiláHanička. "Jsem myslel ...", "... si mysli, co chceš, ale já už teď neusnu!" přála mi dobré ráno málaskaváHanička. Tak tady to dneska nepude, bylo mi to konečně jasné. Šel jsem na zahradu a zrovna vycházelo sluníčko nad kopcem, který má dnes pramálo aktuální jméno Holý. Z údolí Záhořanského potoka stoupala po nočním dešti pára, na trávě rosa... Inu, někdy holt musíte naštvat vlastní ženu, aby vás vyhodila z ložnice. Jinak byste těžko viděli tuhle ranní nádheru kolem.

do Podolí, do lékárny, do ...

... Na pokraji smrti vysílením, na pokraji smrti hladem, ale stálo to za to ... praví se v Cimrmanově dramatu o dobývání Severního pólu. U nás se o pólech mluvit nedá, ale určitou paralelu s tím vysilováním bychom našli. Je to už tři roky, co stavíme bazén. Tedy vždycky se v jeho stavbě někdo chvilku šťourá. Jak je vidět z několika posledních zápisů, všechno se to blíží k nějakému konci. Snad i ke zdárnému. Samozřejmě, že hotovo ještě zdaleka není, ale voda už je čistá, filtry filtrují a vysavač vysává. Proud zatím neproudí a schůdky nejsou přimontovány, ale to prý se má napravit dneska. Včera už jsem to nevydržel. Pod průhlednou záminkou pořádného vyčistění dna jsem do té studené vody skočil. No řeknu vám, studený to bylo, Matěj chtěl taky a když byl ve vodě, fňukal, že chce ven, Kačka jakbysmet, babička to taky zkusila. Jen mámiláHanička zatím radši ne. Stálo to za to. Jen si tak s Járou říkám: ... máme to kousek do Podolí, do lékárny, ... tak snad s tou stavbou bazénu neskončíme ... tam.

vykecal jsem předpověď

Poslouchat za dveřma je hřích a ve slušné společnosti se to nedělá. Já mám na svou omluvu jen to, že ty dveře byly otevřený a tudíž tam vlastně jako nebyly, když jsem zaslechl pár vět o létání. Kolega, který je pilotem, se bavil s jiným svým kolegou taky aviatikem o počasí. A tak jsem měl možnost odposlechnout adresu, na které je o počasí všechno. Hned jsem se tam podíval a můžu jenom doporučit. Hned jsem tu stránku dal do odkazů. Zvláště doporučeníhodné předpovědi jsou tady a tady. Tak, teď to víte taky a já jsem se zbavil tíhy viny tím, že jsem to tu vykecal.

bazén šesti barev

"... ale nemáte se nijak lekat, to není špinavý, to je jenom zakalený. A pak ještě pan Malý říkal, že se to do zítra vyčistí a klidně se už můžete koupat." To všechno mi sdělovala teta Dáda, která měla včera službu u našich krakenů. Oni Kačka s Matýskem dají jednomu zabrat, jsouce vypuštěni ráno z pokojíčků. Šel jsem se podívat na ten zázrak. "... víte, ono tam je v té vodě asi hodně minerálů a nějak to s tím chlorem zareagovalo, ale to se vyčistí," ubezpečoval mě teď už osobně po telefonu pan Malý, takto náš rybníkář/bazénář. Se řekne: vyčístí. Jak tomu má našinec věřit po těch zkušenostech? Počítejte se mnou. Když byl před dvěma lety bazén nový, zářil modře. Když přečkal první zimu, voda v něm byla pořád ještě čistá a od bazénu tedy modrá. Ovšem už temně modrá. Přišlo dodělání betonu kolem bazenu a tedy i dopuštění. Vody. Nikoliv boží. Voda ztmavla a už byla spíš zelená. To v ní začaly bydlet žaby a žoužel. Přešla zima a voda zhnědla. Když jsme bazén před nedávnem vypouštěli a čistili, byla černá. Takže dnešní červenohnědá mě nemůže překvapit, jen ty pochyby zůstávají. Ono kdyby nic jiného, tak máme alespoň bazén šesti barev.

letecká škola

"Mám pro tebe špatnou zprávu," vítala mě tuhle ve čtvrtek mojestarostliváHanička, "určitě máme doma myš. Poslouchala jsem a je v krbu. Škrábala tam." "To je mně divný. No, dáme tam pastičku," odbyl jsem věc pragmaticky. Přestože jsme už další škrábání neslyšeli, v sobotu jsem si řekl, že bych to moh vyřešit. Napadlo mě, že by mohlo být i něco v komíně, a podíval jsem se nejdřív tam. Ejhle! Byla tam malá vlaštovka. Pokusili jsme se ji zachránit, ale létat už nedokázala a nakonec to vzdala úplně. Byli jsme z toho hodně smutní, máme vlaštovky rádi. Vlaštovky nás ale neopustily. Včera jsme zjistili, jak to asi bylo a proč jedna z mladých skončila v našem komíně. Máme totiž na domečku leteckou školu! Staré vlaštovky učí ty mladé létat a používají náš hromosvod jako seřadiště a startovací plochu. Takže až do odvolání platí zákaz topení v krbu a půjčujeme vlaštovkám naši střechu, aby včas zvládly školu létání a dostaly se na podzim do tepla. Třeba se k nám zas napřesrok vrátí.

kulaté výročí

"Ale letos máme kulaté!", torpédovala mástarostliváHanička mojí chatrnou obhajobu, že jsem si na výročí svatby samozřejmě vzpomněl, ale že jsem to nepovažoval za téma dne, jelikož vloni jsem byl odmítnut se slovy, že to vlasně ani není tak důležité. Časy se holt mění. Letos mě čekalo překvapení v podobě adresy místa oslavy. Nedočkavě jsem vygůglil z té adresy hned dva podniky. "Tady je vidět, jak furt nedůvěřuješ mému citu pro výběr," pravila mámiláHanička, když jsem se ptal, jastli proboha myslí vážně, že půjdem na rockovou diskotéku do sklepního klubu. Pochopil jsem, že platí varianta B). Thajské masáže. Ve dvou. Byla to moje první zkušenost a docela legrace. Zavřeli nás do ajncíku se sprchou a dvěma žíněnkami. "Take shower," zašišlala thajská slečna na uvítanou. Vzali jsme tedy sprchu a takový plátěný gatě. Hanička vzala i tričko, já to nestih. Stejně by mi bylo malý. A tak se slečny masérky zahihňaly a ta moje mi ho dala jen tak na záda místo hadru. Různě mě pak lámala a vrážela mi loket a koleno všude možně. Pak po mě i chodila, ale to mi musela říct až mápozornáHanička. Já bych si toho ani sám nevšim. Ony ty slečinky byly takový vyžlata. Nakonec to bylo příjemný, to jo, ale že bych to musel mít každej den? Ještě že kulaté výročí není zas tak často.

choďte do školky

"Jednou jsem tam chtěla jít, ale měli zavřeno," pravila mázcestovaláHanička, když jsme se blížili k Humprechtu a tudíž i k Sobotce. "Tam mají přece ten velikánský sál, co je v něm ta úžasná akustika," blýskl jsem se při řízení místní znalostí. Jeli jsme tam tuhle o víkendu. Byl tam den otevřených dveří, což byl v tomto případě jen terminus technicus, jelikož v předmětném podniku dveře nemají. Co by taky dělali v růžové školce s dveřmi. Růže tam mají. Spousty. My jsme se jeli podívat hlavně na růži Elf. Chceme jí tuhlec do takového kaslíku v dlažbě u domu ku popínání téhož. Název nás v knize obzvlášť zaujal, protože mít elfskou růži, to je pro scifisty, mezi něž se počítáme, skoro povinnost. Viděli jsme ji a trochu nás zklamala. Mezi ostatními růžemi byla taková celá omšelá. Bylo to asi deštivým počasím, nikoliv však na překážku. Celá školka nádherně voněla a růže přímo vybízely, abychom si je vybrali. MámiláHanička nakonec objednala spoustu keříků, které si na podzim odvezeme. Čekáte poučení nakonec? Choďte do školky! V ní nakoupíte za 130,- to samé, co jinde za 1.300,- .

co je to za brouka

Je to taková lapálie s tím naším soukromým rybníkem. Když se člověk podívá na satelitní snímky, na naší zahrádce je místo krásného zářícího modrého oválu jenom takovej zahnědlej neurčitej flek. A to je z náramný dálky! Z blízka to vypadá jak rybníček brčálník. Jenom ten hastrman nám tu chybí. Nejdřív nám nějak nezbývaly prostředky na dokončení a teď zas panu Malému nějak nezbývají síly k pokračování. Furt nám prostě něco schází. A tak se nám v té vodní nádrži usídlili živočichvé. Žaby nosíme běžně s Matýskem zachraňovat do rybníka vedle, ale potápníci, znakoplavky a vodoměrky měli u nás trvalou adresu. Zatím. Vypadá to, že by snad náš pan rybníkář, totiž bazénář, mohl v nějakém dohledném čase bazén zprovoznit. Tedy jej vypouštíme. Bazén. Nikoliv pana Malého, samozřejmě. Zalíváme vodou trávník se záhadnými kruhy v obilí, jak psáno včera a při té proceduře vyplave na povrch kdejaká žoužel. Už jsme tak zachraňovali s Matýskem do rybníka již řečené vodní brouky. Potápníci byli zvlášť čilí a vyskakovali ven ze skleničky, znakoplavky zas ťukaly do skla. Vylovili jsme i jednu zabahněnou záhadu. Původně jsem myslel a Matějovi i řekl, že je to Splešťule blátivá, ale ona není. Tedy vás žádám o pomoc. Nevíte někdo, co je tohle za vodního brouka?

metody hnojení

"Já úplně vidím, jak do toho trávníku rozhazuješ ty koruny, co stálo to hnojivo", pravila mášetrnáHanička, když jsem krok za krokem rozhazoval po trávníku zakoupené živiny. Moc mi to nešlo, co vám budu povídat. Dělal jsem to poprvé a tak víra ve vlastní dokonalost překonala nedostatek praktického cvičení. Dopadlo to podle toho. Na trávníku jsou teď podivuhodné vzorce. Tu světlá bez hnojiva, tu tmavá část správně vyživena. Nechybí ovšem ani křivky uschlé trávy. Tam toho bylo moc. "Takhle to nejde", řekl jsem si a koupil rozmetač. Dostane se do akce tento víkend. Abych zahladil stopy alespoň částečně, posekal jsem trávník včera navečer. Snažil jsem se. Dokonce jsem posekal i trávu u vyústění kabelu s elektrikou pro osvětlení. Pečlivost dosáhla vrcholu, kdy jsem přesek i ten kabel. Hned se mi rozsvítilo! Došlo mi totiž, že díky metodě špatně pohnojeného trávníku mám řešení "záhadných kruhů v obilí." Je to úplně jasné. Žádní mimozemšťané, ani magnetické anomálie či střízlivější zbytky neznámých staveb pod zemí. Kdepak. Stačí vtipálek s pytlem hnojiva a hned máte v obilí vykouzlenej záhadnej znak se vzkazem ze vzdálených světů.

posekáno

Pravidelný čtenář zaregistroval, že nepravidelnost mého deníku nabyla rozměrů nebývalých. Měli jsme dovolenou na Olešku a tak jsem si řekl, že dám prázdniny i Woleschku. Dovolená se vyznačovala tím, že začala, když bylo teplo a skončila, když bylo tropické vedro. Mezi tím byla polární zima. Alespoň nám to tak připadlo. Ale protože vedro moc rádi nemáme, vlastně si říkáme, že nás má pánbůh rád. Vedra tropických rozměrů začala až o víkendu a dneska to bylo zvlášť hustý - jak se tak s oblibou nazývají věci hodné pozoru. Tohle počasí ale svědčí pšence, která nám již dávno odkvetla pod okny. Dneska přišel její den a když jsem přijel domů, už jsme měli posekáno.

když lidstvo prohrává

V neděli odpoledne chodívají v románech do domu hosté na čaj. Romány jsou ovšem pouze literární fikce, v lepším případě litrárně zpracovaný odlesk daleko pestřejší reality. K nám nepřišla návštěva na čaj. Taky nejsme z románu. K nám přišli karbanit. Původně zněl cíl velmi vznešeně, a to tak, že musí přijít v pět, aby stihli děti a pak, že jdou na ty hry, co je rádi hrajeme a co jich máme spousty. Hry stolní, jako třeba Carcassonne. Ten se ujal hned na začátku. Jak nebývá mým zvykem, prohrál jsem. A že prý, jestli umíme černou kočku, že si můžem dát karty. Čert aby si ty svý vobrázky vzal zpátky do pekla. Hráli jsme až do jedenácti a já dál prohrával a na konci už jsen byl zcela nedostižně poslední. Co mě překvapilo byla předposlední pozice médrahéHaničky. To se normálně nestává. Naše rodina utrpěla strašlivou porážku. Z toho jasně plyne, že karban je zhoubou lidstva. Samozřejmě především tehdy, když lidstvo prohrává.