WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

stopaři

Tuhle jste mi udělal radost, Ondřeji, že budem "sousedi"(Zvole - Oleško). Dneska se mi znovu usadil úsměv na tváři. Ti stopaři od zbraslavského mostu, to jsou i mí koně.
Já tomu říkám "vzít si jazyka". Už jsem se dozvěděl spoustu zajímavých věcí o starostce Vraného, jak to bylo s povodněmi, kdo a jak skupoval pozemky a tak. Ten přívoz - ten mě láká ze všeho nejvíc. Plánujeme se ženou Haničkou bojovku pro přátele s cílem u nás v Olešku a s překonáním řeky možná posledním přívozem v Čechách.
Největší radost mi ale udělala jedna stopařka. Začala sáhodlouhou litanií, jak je to "tady" strašný a jak by tu nebyla, kdyby nemusela atd. Pořád mi unikal ten pravý důvod PROČ vlastně je "tady" tak strašně. Už jsem se skoro chystal prodávat právě nabytý pozemek v tom "strašném" kraji. Ale napřed jsem se radši přeci jen zeptal. "... No protože tady nic není, žádná diskotéka ani pořádná hospoda nebo klub, do kina člověk musí hodinu,...." Uff ... to jsem si oddychl. Vždyť přece přesně TOHLE hledám.
Kdepak, stopaři - ti vědí fšecko.