"Chci mamuta", odpověděl dle nejlepšího svědomí Matýsek, když jsem se ho ptal, o co by napsal Ježíškovi, kdyby uměl psát. Tím okamžikem jsem zabředl do prekérní situace. Pozdě bylo mamuta honit. Zkusil jsem intelekt. "Mamut je moc velkej, Matýsku, nevešel by se nám do domu a ještě by ho pobořil." Kupodivu jsem uspěl a synek uznal, že bořit si dům jenom kvůli mamutovi nemá cenu. Za odměnu jsem mu slíbil, že se na toho mamuta půjdeme podívat do muzea. Šli jsme tam včera. Matěj pak doma vyprávěl, že mamut byl vééélikej, že měl velkej chobot a kly, že tam bylo ohniště a strašlivě řval tygr. Kdoví, třeba z něj bude lovec mamutů. Alespoň ve snu. Já měl taky zážitek. Konečně jsem viděl pořádnou ženckou. Venuši. Věstonickou.

Tak zas jedna hádanka. Vypadá to divně, a proto budou i možnosti.
Obrázek je:
a) fotografie rekonstrukce startovacích ramp pro V1 na historických základech v Penemünde
b) momentka z pomalu postupujících prací na betonování parkovacích ramp v Olešku
c) poslední foto opuštěných základů spouštěcích ramp v suchých docích v Amsterdamu

Tak nám skončily Vánoce. Řekla by paní paní Milerová, takto bytná nějakého Josefa Švejka. Ty letošní byly druhý v Olešku a první vopravdový. A v plnym nářezu. Jak by zas řekl můj kolega v profesi. Znamená to, že jsme byli všichni čtyři pohromadě tak, jak k sobě patříme. Pekli jsme, věnce adventní vinuli, stromeček zdobili a rybou zasmrděli celý dům, jak má správně při štědrovečerní večeři býti. Pak zazvonil Ježíšek a Matěj místo aby po schodech seběhl rovnou ke stromečku s dárky, razil si to ke dveřím, aby viděl Ježíška, který jistojistě přiletěl - to dá rozum, vždyť přeci zvonil! Chvilku nám dalo práci vysvětlit našemu synkovi, že důležitý úkol Ježíšek splnil: dárky jsou pod stromečkem. A řečeného jinocha, že budem vyhlížet zas až napřesrok. Matěje se podařilo obrátit na víru pravou a radosti bylo na všech stranách. Například já budu sice alkoholikem, ale jen pomocí vybraných nápojů. Další dny přijely babičky a Matýsek i Kačka dostali další dávky. Tak to chodí. Nejkrásnějším dárkem Matějovým z druhé várky byla pila. Vzal si jí večer i do vany, že bude pracovat. Kačku jsem s ním nechal ve vaně v dobré víře, že si budou hrát jako dycky. Měl jsem pravdu. Byli hezky potichu a když jsem pro Kačku přišel, smála se, přestože měla na zádech rudej pruh. Matěj držel ještě v ruce pilu a hrdě se chlubil, co s ní právě na Kačence prováděl. Děti moje, tohle tu ještě nebylo! Matěj přefik Kačku.