WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

Matěj přefik Kačku

Tak nám skončily Vánoce. Řekla by paní paní Milerová, takto bytná nějakého Josefa Švejka. Ty letošní byly druhý v Olešku a první vopravdový. A v plnym nářezu. Jak by zas řekl můj kolega v profesi. Znamená to, že jsme byli všichni čtyři pohromadě tak, jak k sobě patříme. Pekli jsme, věnce adventní vinuli, stromeček zdobili a rybou zasmrděli celý dům, jak má správně při štědrovečerní večeři býti. Pak zazvonil Ježíšek a Matěj místo aby po schodech seběhl rovnou ke stromečku s dárky, razil si to ke dveřím, aby viděl Ježíška, který jistojistě přiletěl - to dá rozum, vždyť přeci zvonil! Chvilku nám dalo práci vysvětlit našemu synkovi, že důležitý úkol Ježíšek splnil: dárky jsou pod stromečkem. A řečeného jinocha, že budem vyhlížet zas až napřesrok. Matěje se podařilo obrátit na víru pravou a radosti bylo na všech stranách. Například já budu sice alkoholikem, ale jen pomocí vybraných nápojů. Další dny přijely babičky a Matýsek i Kačka dostali další dávky. Tak to chodí. Nejkrásnějším dárkem Matějovým z druhé várky byla pila. Vzal si jí večer i do vany, že bude pracovat. Kačku jsem s ním nechal ve vaně v dobré víře, že si budou hrát jako dycky. Měl jsem pravdu. Byli hezky potichu a když jsem pro Kačku přišel, smála se, přestože měla na zádech rudej pruh. Matěj držel ještě v ruce pilu a hrdě se chlubil, co s ní právě na Kačence prováděl. Děti moje, tohle tu ještě nebylo! Matěj přefik Kačku.