WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

Matěj přefik Kačku

Tak nám skončily Vánoce. Řekla by paní paní Milerová, takto bytná nějakého Josefa Švejka. Ty letošní byly druhý v Olešku a první vopravdový. A v plnym nářezu. Jak by zas řekl můj kolega v profesi. Znamená to, že jsme byli všichni čtyři pohromadě tak, jak k sobě patříme. Pekli jsme, věnce adventní vinuli, stromeček zdobili a rybou zasmrděli celý dům, jak má správně při štědrovečerní večeři býti. Pak zazvonil Ježíšek a Matěj místo aby po schodech seběhl rovnou ke stromečku s dárky, razil si to ke dveřím, aby viděl Ježíška, který jistojistě přiletěl - to dá rozum, vždyť přeci zvonil! Chvilku nám dalo práci vysvětlit našemu synkovi, že důležitý úkol Ježíšek splnil: dárky jsou pod stromečkem. A řečeného jinocha, že budem vyhlížet zas až napřesrok. Matěje se podařilo obrátit na víru pravou a radosti bylo na všech stranách. Například já budu sice alkoholikem, ale jen pomocí vybraných nápojů. Další dny přijely babičky a Matýsek i Kačka dostali další dávky. Tak to chodí. Nejkrásnějším dárkem Matějovým z druhé várky byla pila. Vzal si jí večer i do vany, že bude pracovat. Kačku jsem s ním nechal ve vaně v dobré víře, že si budou hrát jako dycky. Měl jsem pravdu. Byli hezky potichu a když jsem pro Kačku přišel, smála se, přestože měla na zádech rudej pruh. Matěj držel ještě v ruce pilu a hrdě se chlubil, co s ní právě na Kačence prováděl. Děti moje, tohle tu ještě nebylo! Matěj přefik Kačku.

ranní potěšení

"Už jsme starý", děla moje Hanička ráno, když se posadila na posteli. Tušil jsem zas nějakou habaďůru, ale takhle po ránu mě žádná zákeřnost nenapadla. Proto jsem se starostlivě optal: "copak, Haničko?" "Ále, furt mě něco bolí, když vstávám", chtěla politovat mojemilážena. Co bych pro ní neudělal. Teplé slovo potěší, pamatoval jsem si. "Z toho si nic nedělej, to já už mám skoro pořád." Snažil jsem se zmírnit její ranní trápení. Podařilo se. Hanička nezklamala, mile se usmála a pravila: "No jo, TY! Ty jseš ale už starej dlouho!"

suchý těsto

Hanička už má upečeno 10 druhů cukroví. Naprosto nechápu, jak to dělá. A dělá to moc dobře! Vánoce jsou na spadnutí, s tím už se nedá nic dělat. Včera jsem se zabýval dvěma typyckými předvánoční činnostmi. Zaléval jsem trávník a pekl štolu. Ten trávník mi šel líp. Štola (recept zde) ale musí být, už jsme si na ní my i naše okolí zvykli. Těsto jsem nachystal v sobotu pozdě večer a pečení proběhlo včera. Celou dobu šlo všechno jako na drátkách. Těsto pěkně vykynulo, nic jsem nepřipálil, koření jsem dal přiměřeně a po obědě už jsme ochutnávali. To není možný, takhle hladce to přeci nejde, říkal jsem si. A měl jsem pravdu. Vážně jsem se zamyslel. Máslo! Léta studia, spousty státních zkoušek, strojařskej diplom - a já nakonec zvorám dekadický předpony. Mělo ho tam být 40 dkg a ne 40 g! Letos to holt bude dost suchý těsto.

Nemám se do toho Ježíškovi motat!

"Tak já bych zašel pro ty lahve do auta", povídám navečer Haničce ve chvíli, kdy byly obě děti relativně bezpečně deponovány ve vaně. "Pro jaký lahve?" Vrhla na mě tázavý pohled moje žena. V tom pohledu byl ještě podtón, který jsem v šeru předsíně přehlédl. "No přece jako dycky touhle dobou nakupuju lahve na celý rok. Nějakou tu whisky, portský, ferneta, ... a tak." "Tak whisky jo?! Vůbec na mě nemluv! Dyť jsme přeci nejmíň před čtrnácti dny mluvili o tom, že whisku nosí Ježíšek!" "No jó, ale tydle sou vobyčejný, jen tak na pití." "Pití nepití. Nech mě bejt, už ti nic nenadělím." "Ale no tak, nezlob se, Haničko, dyť se nic neděje. Dej mi pusu." "Prvnímu bezdomovci dám!" "Cože?" "Tu flašku!" "Tak to jo, to jo, to bude mít radost." "Nech mě. Buď budu sprostá nebo tě praštím." "Prašť mě, Haničko, uleví se ti." Bim! Takovou ránu do žaludku jsem už leta nedostal. Zůstal jsem sedět na schodech a mojedraháHanička odkráčela středem. A mám to. Ale je to lepší, než stokrát opsat větu: Nemám se do toho Ježíškovi motat!

krátkej muck

To by musela Kačka povykovat hodinu, aby tě vzbudila! Žehrala za kuropění mojedraháHanička vcházejíc do ložnice. A dyť už sem vzbuzenej, zahučel jsem potemnělým hlasem vsedě na posteli. Kačka ale byla ukojena flaškou ( děti s tím pitím začínají hrozně brzy! ), a tak jsem se přitulil ke své ženě. Ona má ráda mazlení. Co je?! divím se, když se otočila zády. Chci muckat eště takhle. No proč by ne. Sklonil jsem se, že lí pomuckám ucho. Lup. Co je?! divila se teď zas Hanička. Co by bylo, nemůžu se narovnat, prasklo mi za krkem. Sakra! Mohlo to bejt takový hezký ráno, a díky mému stařeckému neduhu z toho byl jen takovej krátkej muck.

doma mi to spočítali

Po cvičení jsem se zastavil včera na kus řeči u Neffů. Prostě to tak vyšlo, jako vždycky, když znenadání nastane neočekávaná příjemná situace. Hanička už spala, měla toho dost - v terénech koučovala jednu děsně sveřepou obchodnici, a to člověka vyšťaví, proto se mnou nešla ani cvičit. A tak jsem zavolal Haničky máti, která zrovna pomáhá s hlídáním , že se zdržím u přátel. Tak to budeš doma za hodinku, že jo?! Dozvěděl jsem se. No to teda ne! Vosumnáct už mi bylo, tři děti mám a letos jsem byl v Číně, tak snad jsem dost svéprávnej, abych věděl, kdy mám přijít domů od přátel! Vím to a proto jsem přišel ještě před půlnocí. Ale mojemiláHanička vykoukla jedním okem zpod duchny a procedila temně: ... ti nevodpustim, žes tam šel beze mě ... a spala dál. Taxem si připadal, zas jako zamlada: večírek se poved, ale doma mi to spočítali.

Idylka

Poslední listopadový víkend je ten tam. Roste nám trávník, řemeslníci pořád ještě můžou začít pokládat dlažbu, chodíme s Kačkou (v kočárku) a Matýskem (po svých) na procházku, Sára nás vyprovází až na konec svého rajónu, což jest asi o dvě parcely dál, než základy našeho plotu. Jedním slovem: Idylka. Ale nedá se nic dělat, vánoce jsou za dveřmi. Poznal jsem to snadno. Rozkvet nám kaktus.

a to byl sovětský člověk!

plazivecvíce

půjdem zas

a rádivíce

mléčný bar

v modrémvíce

chlapský nemoce

jsou zákeřnývíce

přirozený výběr

přirozeně na denním pořádkuvíce

s kočárkem na bruslích

vzpomínka na červen / červenec 2005více

a bylo jaro

a bylo hezkyvíce

začalo to v Sofii

a pokračovalo to v Oleškuvíce

letos už druhej

a taky pořádnejvíce

Sázavská holubice

vzpomínávíce