WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

zas mi bude žižlat palce

je to její koníček
Vypadalo to, že návrat ztraceného syna, správně kočky Sáry, bude návratem radostným a trvalým. Chyba lávky! Už předevčírem se náš malej tygr pokusil o únik z klece, ale ten večer mu to neprošlo. A zas dělala jakoby nic. Dneska ráno sluníčko svítilo a slibně rozehřívalo dům i okolní prérii. Otevřel jsem okna, aby mohlo sluníčko dovnitř. Nedošlo mi, že Sára bude moct ven. Využila toho hned, jak jsem odešel nahoru do koupelny. Když se před týdnem vrátila po prázdninách do domu, byla mokrá, tvářila se hladově a dělala děsně vzornou kočku. Teď, jak se zas oteplilo, jí znovu narostl hřebínek a prchla z domu. Našinec by si mohl říct: co se dá dělat proti volání divočiny. Ale já dobře vím, že je to normální kočičí povaha. Když nás bude potřebovat, přijde a zas mi bude žižlat palce.