WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

Volešák

nový druh?
Na pasece při měsíce ... začínala opilecká veršovánka, kterou z nějaké restaurační akce přinesl před dávnými časy (to nemůžete pamatovat, to bylo pywo ještě za kačku sedmdesát!) kamarád Míša. A pokračovala: ... pasou se tam tři lasice... Nebyly tři. Pásly se tam dvě. Nebo dva? Těžko v té tmě odhadnout. V noci na dnešek na okraji naší zahrady u pole krátce před půlnocí. Pohlédl jsem z okna a vidím v měsíčním světle dvě pohybující se světlé, stříbřité skvrny. Tvorové byli velcí asi jako veliká kočka či menší pes. Nebo že by to byl zajíc? Zajíci ušáci ale přeci nejsou stříbrní! Chodí k nám všelijaká havěť lesní, to ano, přesto však bych u nás stříbrnou lišku polární opravdu nehledal. A pak jsem na to kápnul! Před zraky světa ukryt tu žije dosud neznámý druh zvířete. Vychází jen za měsíčních nocí, hopká po poli, hledá, kde by co slupnul a jeho srst se stříbřitě leskne. Je to Volešák! ... a koroptev, ten nejvíce.