WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

to není moje

Odcházeli jsme s přáteli ze Staroměstského náměstí, kde jsme si užili setkání s Petrem Pavlem. My měli auto až u Anděla. Ne tak kamarádi.
"My asi půjdeme pěšky, kde máte auto vy?"
"Támhle u Národního divadla."
"Tak to je po cestě."
A šli jsme Melantriškou, Havelskou, přes Uhelný Trh, Skořepkou, přes Betlémské náměstí, Betlémskou, Karolíny Světlé … a už jsme tam byli.
"A který je to autíčko?", ptám se, "Támhleto bílý?"
"Jo, to je vono … Vlastně není. Kde mám auto? Tady to není moje auto!"
Nastala chvíle pomalu vzrůstajícího zděšení.
"A kde to vlastně jsme?"
"Na tady u rotundy, v Karolíny Světlé …"
"… a … aha … tak to asi parkuju vedle v ulici."
Přešli jsme do Divadelní a tam jsme se rozloučili:
"Máte ho tu?"
"No … asi … jo … asi … támhle …"
"Tak jo, my jdeme tuhle na nábřeží. Ale kdybyste ho nenašli, volejte o pomoc."
Nikdo o pomoc nevolal, takže to dobře dopadlo. A já se cestou stihl nechat ostříhat, neboť paní kadeřnice byla ještě v oficíně, když jsme šli kolem.
Úspěšný odpoledne to bylo: byl Staromák, auto se našlo a já mám čerstvej sestřih.
Teď už jen ty volby aby dopadly.

deset tisíc na Staromáku

Kdy já byl na nějaké velké demonstraci? No vážně už si nevzpomínám. Řekl bych, že naposledy na Strahově pře třiatřiceti lety. Pamatuju si tu náladu, byla povznášející a radostná.
Nu a včera v pět odpoledne na Staromáku to bylo hodně podobný. Nebylo to jen předvolební shromáždění na podporu Petra Pavla. Bylo to hodně podobné tomu Strahovu: neděje a očekávání změny k lepšímu. Nikdo neřval, nikdo neprotestoval, všichni jsme si přáli, aby příštím prezidentem byl zvolen slušný člověk. Tak je to prosté.
Bylo nás tam na Staromáku možná na deset tisíc. Snad to dobře dopadne.

Staromak_230125

už jsem dlouho nebyl ...

Se říká, že v hospodě se člověk dozví všecko. No jo, jenže já do hospody nechodím. A to je určitě chyba a proto jsem se ji snažil v nedávné minulosti napravit a do hospody chodit začal. A možná jsem si tu o tom už i něco zapsal. Je to totiž hospoda virtuální, pěkně doma v teple připojíte počítač na síť … a dál už to každý zná.
Jenomže mě už i to nějak přestalo bavit.
Já vám nějak nevím, ale prostě jsem letos v hospodě ještě nebyl a vloni jsem taky děsně pauzíroval. Žádnej štamgast nejsem.
A dneska už mě i kamarád Richard mírně postrčil … že bychom to jako mohli dneska v tej hospodě probrat.
No, to zní skoro jako kdyby mi maminka vycinkala, že už jsem nebyl dlouho v nedělní škole. Měl bych s tím asi něco dělat.
Tož uvidíme, zítra dám vědět.

ps … všechno je jinak: za příčinou shromáždění na Staromáku a předvolebních debat v televizi se jde do hospody až příští týden.

jen pár peříček

Není to tak dlouho, co jsem venku pod oknem sbíral a zachraňoval strakapouda. To jsem si říkal, že musí bejt úplně slepej, když to napálí hlavou přímo do okna opatřeného příčkami, čili okna i pro ptáky viditelně neprůchodného.
Nu a minulý týden jsem tu ránu slyšel zas.
Tentokrát do balkónových dveří, které mají úplně stejné tabulky jako okno v obýváku. Jenomže tohle bylo něco jiného. Rána velká, stín za oknem mohutný.
Hned se jdu podívat, co to je tentokrát. A: kdepak, tohle na záchranu omráčeného strakapouda už nebude.
Na balkóně totiž byli ptáci dva. Strakapoud a poštolka. Ta držela strakapouda v drápech a hned se s ním vznesla, slétla dolů na zahradu a tam to skončilo.
Strakapoud se nechal ulovit a poštolka nezaváhala ani na chvilku.
Nebylo koho zachraňovat.
Dole na zahradě zbylo jen pár peříček.

Bartoloměj na hromádce

Minulý týden přišlo varování, že bude sněhová kalamita. A nebyla. V pátek nepřišlo žádné varování a dneska ráno je tu nějakých deset-patnáct centimetrů sněhu.
No to vám bylo v sobotu radosti!
Pochopitelně já nijak velkou radost nemám, jen se těším té bílé nadílce a zasněženým stromům. Tu radost měl Bartoloměj.
Přijeli v sobotu autem a jezdili na zahradě na lopatě.
Tedy původně jsme chtěli stavět sněhuláka, ale sníh na to nebyl nijak vhodný, nelepil se. A tak vznikl jen takový kopeček, malá hromádka a Bartoloměj ji sjížděl na placce a po břiše a koulovali jsme se a pak jsem Jurášovi poradil, ať ho na tu lopatu, tedy vlastně hrablo, posadí nohama nepřed a stalo se. Bartoloměj se chytil násady a už drandili po zahradě.
Zkusili jsme i takovej ten malinkatej snowboard na provázku a taky dobrý. Juráš Bartoloměje maličko přidržoval, já táhnul a jelo se.
Nu, zima pokračuje a sněhu je najednou dost. Rázem je zapomenuto jarní počasí, které tu panovalo ještě před týdnem.

Bartolomej_230121