2017

jak zlomit čerpadlo

Ponorné čerpadlo se, jak už z názvu lze usoudit, ponoří a čerpá. Někdy. Jindy se ponoří a nečerpá, což znamená, že je třeba přidat další přívlastek k názvu čepadla. Rozbité.
Chvilku jsem se to moje staré čerpadlo snažil opravit, ale bylo složité do něj proniknout, tedy jsem koupil to samé po deseti letech znovu. Ono je fakt spolehlivý. Takovou dobu sloužilo a jestliže se vyrábí i teď, po letech, znamená to, že ho lidi kupujou a tudíž se neosvědčilo jenom mně.
Jenomže to starý má motor v pořádku, akorát někdy běží a jindy neběží.
Zavolal jsem výrobci, jestli nemá nějakej grif, jak se dostat dovnitř. Ony jsou tam na tom krytu takové zvláštní šrouby s trojramennou drážkou. To jsem překonal. Koupil jsem si tuhle ve Zvoli správné nástavce ke šroubováku a kryt šel snadno dolů. Pak ovšem nastal ten problém. Dál to rozdělat nešlo. Popsal jsem tenhle problém panu technikovi od výrobce a on mi vysvětli, že:
"To musíte ten gumovej kroužek kolem krytu potřít volejem, ale takovým, co na něm doma děláte hranolky, ostaní tu gumu rozleptaj…"
"Aha, já myslel, že je to gumou zalitý, a von je tam kroužek…"
"Ano, kroužek je tam. A až to bude namazaný, tak se to čerpadlo pokusíte zlomit."
"Zlomit? Čerpadlo?"
"Joko zlomit. Ono se doopravdy nezlomí. Jen se vám podaří uvolnit ten těsnící kroužek a motor je venku. Pak už uvidíte sám."
"A to je jednoduchý. Děkuju za návod!"
Tak jsem to včera zkusil. Namazal jsem kroužek a zlomil čerpadlo. A vono jo! Vono to šlo!
Rozmontoval jsem to, opravil spínač, vyčistil kontakty, vyzkoušel jsem to - a motor se točil. Celé jsem to složil zpátky a - čerpadlo se netočilo!
Tak. Zlomený to mám, rozmontovaný to funguje a složený to zas chvilku de a chvilku ne. Bude v tom jinej háček. Budu to muset eště jednou zlomit a podívat se, kde je chyba. Ale to až zas někdy.
Teď už to bude snadný, teď už vím, jak to čerpadlo zlomit.

já mám čurdu

Aby v tom Max nebyl sám, na Cyrdu tu taky něco mám.
Je to kočka poslušná, to jo. Většinou … někdy …
Tedy většinou poslouchá a někdy tak trošku neslyší, že má poslouchat. Tedy ona slyší dycky dobře, jen holt někdy má na věc jinej názor. Například včera večer.
"Cyrdo, ven, jde se spát," velí pán a jde zavřít dveře do světnice.
Jenomže jak jdu zavřít ty dveře, Cyrda jimi znovu proklouzne dovnitř a ještě se jí nechce ven.
"Tak povídám, Cyrdo, ven!"
Ani náhodou. Přidá do kroku a už je za sedačkou.
"Teda mně to nikdy nedělá, vona si z tebe dělá srandu," slyším z obecenstva. Cyrda má ráda obecenstvo. Hraje pro něj. MáveseláHanička to jistě ocení.
"Cyrdo!"
Cyria se otočí a jeden krok počká, až se vydám za ní a pak v náležitém odstupu svižným krokem odchází dál do světnice.
"No doprkýnka, ven jsem řek!"
Cyria už odbočuje doleva pod židle a pod stůl a pečlivě si hlídá, aby opsala celý obrys místnosti.
"Kruci, tak pudeš ven?!"
Cyria vykráčí zpod stolu a zamíří dál do kuchyně.
"Híml! Ty prostě nedáš a musíš si udělat to kolečko celý, to by se ti jinak špatně spalo, co?!"
Cyria se ohlédne: "Pochopitelně, pane, tohle je přece obvyklá večerní procházka. Tou já chodím denně. Nikdo tě přece nenutí chodit za mnou. Já bych to bezevšeho obešla celý sama. Však už jsme na konci. Tak já pudu a ty, pane, můžeš jít za mnou."
"No a máme to tvoje povinný kolečko za sebou, Cyrdo. Stálo ti to za to?"
"Přirozeně, že stálo, pane. Večerní procházka nemůže být nikdy na škodu."
"Teda vás dva sledovat, to je k pokukání," zní z obecenstva a má rozesmátáHanička hladí ústřední postavu. Čtyřnohou, pochopitelně.
Já nám v tomhle kuse vodjakživa jenom takovou čurdu.

pravil Maxmilián

Max je poděs, to není metafora, to je prachobyčejná pravda. Děsí se všeho a všude. Jak je v dohledu něco velkého nebo hlučného, zdrhá, kudy může. Nejčastějc jsem velkej a hlučnej já, čímž uděluji Maxmiliánovi zrychlení nikoliv nepodobné zrychlujícím kocourům v kreslených groteskách. Max chvilku běží na místě a když konečně zabere, vystřelí jak dělová koule někam do bezpečí. Bezpečí je vždycky tam, kde není nic velkého.
Téhle vlastnosti kocourovy jsem včera zneužil. Totiž: vešel jsem do světnice a Max jako obvykle vyrazil pryč. Jenomže jak stál utíkaje chvilku na místě, využil jsem příležitosti a postavil se do cesty v očekávaném směru úniku. Max konečně zabral, rozeběhl se a hned zas brzdil. A rozebíhal se opačným směrem se stejným efektem, tedy se zpožděním. A znovu jsem se mu postavil do cesty a znovu brzdil a opět se rozbíhal.
Tom a Jerry by to nezahráli líp.
Takhle jsme se chvilku kočkovali, až jsem ho nechal doběhnout ke dveřím a tam jsem ho lapnul. Pěkně jsem ho za odměnu muckal. Nechal se hladit, krk nastavoval, předl, ale furt byl ve střehu, kdy povolím. Dočkal se a jen jsem uvolnil jednu ruku z jeho kožichu, vystřelil na schody do patra. Tam se ovšem dole zastavil a ohlédl se:
"A to je všechno? Dál už se se mnou, pane, nebudeš honit? No to jsou tedy poměry. Tak já du teda nahoru. Ale jenom pro pořádek, abys věděl. Konečně já už mám toho lítání taky dost," pravil kocour Maxmilián a odkráčel po schodech nahoru.
Ani nepospíchal. Proč taky. Tu honičku si užil.

chvíli to tvrdit budu

Zásah pod čárou ponoru bývá zmiňován ve spojení s neodvratným potopením plavidla. Když ovšem objevíte díru nad čárou ponoru, zdálo by se, že to zas tak velká katastrofa nebude. A není. Byť by nešlo o loď, nýbrž o rybník. O rybník, kterej furt teče, jak jsem si tu tuhle zapsal.
V neděli jsem se pustil do opravy trupu, tedy podkladové folie. A hleďme. V jednom kritickém velmi složitém místě jsem našel díru. Díru jsem zavařil, opět velmi složitě, poněvadž záplatovat záplatu není jen tak, to by moh' lecjakej krejčí vyprávět. Nakonec se to nějak povedlo a nastala zkouška vodou.
Na první pohled se zdálo, že už to neteče. To se ovšem jenom zdálo, neboť to teklo míň, ale teklo. Hladina pomaličku klesala, ale ne tolik, jeko před tím vařením (vařením fólie). A pak se to zastavilo. Včera odpoledne a dneska ráno je hladina stejná. Přibližně pět centimetrů pod maximem, tedy úrovní, kdy už voda přetéká přes okraj.
To je dobrý. To bych moh' říkat, že přesně takhle jsem to chtěl. Nu, dobrá, chvíli to tvrdit budu, ale časem se na to musím znovu podívat a tu snad poslední dírku ještě najít. Taková malá dírka, to se může časem vymstít. Nebudu jí tedy podceňovat a ještě se k té opravě vrátím.
Zatím to vypadá dobře, jelikož se zdá, že už druhej den to neteče.

na pouti

Ono teda v sobotu opět lilo jako z konve, ale nám to nevadilo, jelikož jsme zrovna dopoledne a pak navečer mezi šestou a devátou byli pod střechou. Ovšem odpoledne nepršelo a to jsme pod střechou nebyli. Naopak. Chvíli jsme jezdili, pak jsme lítali a točili se, ba i stříleli a i sudy jsme váleli. Kde? No na pouti ve Zvoli přece.
Tuhle je k tomu dokumentace:

P7151096

P7150121

P7150188

P7150169

P7150382