2017

přiměřeně

Když dělali král Já I. a Atakdále na truc sladké lívance, dávali do nich kde co. Hlavně ne sůl. Místo soli koření. A mnoho-li? Přiměřeně!
Přiměřeně je míra relativní a proto to všechno dopadlo voláním o pomoc. Já na to pamatuji a také dávám přiměřeně. Když se Kačenka ptala, kolik stroužků česneku, pravil jsem že přiměřeně. Asi tak pět.
Nu, dali jsme sýr, kapku jogurtu a přiměřeně česneku. Kačenka míchala a když přišla mápracovitáHanička, česneková pomazánka už byla hotová.
"Kolik jste dali česneku?"
"Přiměřeně."
"No nazdar!"
Když jsem přivezl Matěje z tréninku, pustili jsme se do toho. Najednou Matěj zpomalil tempo, i když říkal, že má hlad. Děsnej hlad.
"Copak? Nejede ti to?"
"Ale jo, jenomže já teď narazil na nějakej kousek, kde to hrozně pálí," pravil Matěj se slzami v očích.
"Tak si k těm jednohubkám vem eště suchej rohlík, ať se to rozloží," poradila Matějovi málaskaváHanička.
Mně se mározumnáHanička tázala, zda-li mám rozum, dávat tam přiměřeně tolik česmneku.
I nešť. Matěj to statečně snědl, ale další už nechtěl.
Že už má dost.
No … pro příště budu muset toho česneku přiměřeně ubrat.

rosný bod v přímém přenosu

Výška, tlak, teplota, rosný bod. 321, 1009, -0,2, -3,6.
Jste z toho chytrý?
Pamětníci a cimrmanologové se možná chytnou. Ale praktického použití se asi tato čísla už nedočkají. Hlášení o počasí je dnes mnohem srozumitelnější a kreslit synoptické mapy z rozhlasového hlášení už nikdo nemusí. Tedy ani nemůže, jelkož hlášení tohoto typu se v rádiu objevovalo naposled někdy před třiceti lety.
A proč jsem si na to vzpomněl a napsal zrovna to, co je v úvodu dnešního článku? No protože ještě před chvílí kamera ukazovala ranní krajinu a počínající rozbřesk, zatím co vzápětí se sklíčko chránící kameru potáhlo námrazou a nebylo vidět nic. To má na starosti právě ten krátkodobý pokles teploty a rosný bod zapsaný na začátku. Mlha se srazila na filtru kamery, ranní mrazík ji tam pěkně přilepil a kamera nic neviděla. Stačilo pár minut, teplota stoupla o dvě desetinky stupně a kamera zas vidí, jak se rozednívá.
Nu a kdo kameru dnes ráno sledoval, mohl vidět tuhle praktickou ukázku změny rosného bodu v přímém přenosu. Pochopitelně nepočítám s tím, že by se takovej blázen našel, takže si to tu zapíšu, aby to nezapadlo.

ten druhej byl záložní

Je čas zkontrolovat zásoby na zimu. Kdekdo si je dělá. I naši kočkeni.
Zásoby na zimu by normální člověk očekával jako zásoby například potravy nebo něčeho pro zahřátí, což se dá taky vykládat různě. Ovšem kočkeni a to především Cyria to vidí jinak. Zásoby být musí, ale hlavně něčeho vhodného k praní, neboť prát je třeba. To, že se u nás pere v pračce, pochopitelně Cyrdu nezajímá. Ona pere v misce. To už ví každý. Ale že si dělá zásoby, aby bylo furt co prát, to je tedy dnešní novinka.
Načapal jsem totiž Cyrdu, jak si chystá další balíček kapesníků na vyprání.
"Ty potvoro, to se dělá?! Kdes' to zase čmajzla? Eště, že jsem tě chyt' včas!"
Láteřil jsem a sebral Cyrdě balíček s kapesníky. Ani brvou nehnula. Jen koukala. Nějak moc klidně koukala. Tak jdu k misce. A ono už bylo vypráno! Další balíček s kapesníky už byl pěkně namočenej ve vodě. Ten, co jsem čapnul, byl do zásoby, aby bylo co prát, až jí ten mokrej z misky seberu.
Ona s tím počítala předem, že o ten první přijde. Ten druhej byl záložní.

účet

"Úcet, prosimvás," voláte na vrchního, když chcete zaplatit v hospodě. Když chcete zaplatit v krámě, účet dostanete rovnou a když chcete zaplatit něco na síti, účet si musíte založit sami. Ovšem když chcete s ostatními na síti komunikovat, musíte si taky založit účet. A tak má kdekdo kdejakej účet. Já mám taky spostu účtů. Jeden nemám. Ten na gůglu. Nějak mi vadí, že je takovej všeobjímající, univerzální … tudíž kdyby na to přišlo snadno prokouknutelnej. Prostě jsem si ho nezaložil a nehodlám to měnit. Dost mám jinejch účtů.
No jo, ale pan učitel má účet na gůglu. A pan učitel poslal tabulku, abysme si do ní vyplnili termín, kdy chceme přijít na konzultaci. A je to. Nemám účet, nemůžu vyplnit tabulku, nemůžu jít na konzultaci. Diktát médií.
Naštěstí mám účet například na woleschku, takže můžu panu učiteli napsat, že nemám účet na gůglu a že by bylo fajn, kdyby mi rezervoval příslušnej termín a sám mi ho vepsal do tabulky. Pan učitel je normální a termín mi ve své tabulce rezervoval. Takže dneska s Matějem na tu konzultaci jdeme.
Kdybych neměl ten jinej účet, ze kterýho bych moh' napsat, že nemám účet, to vážně nevim. Už ani Kačka nemá vobyčejnou žákovskou. Všude je všechno elektronický, všude jsou účty. Účtů je habaděj … ale nějak se mi z toho vytrácej ty lidi. Já například mám svý žákovský schovaný v šuplíku a vobčas si v nich čtu. V čem si budou číst naše děti? …a budou číst vůbec?
Ale jo, ty naše jo. Čtou už teď a baví je to. Ale účty už taky maj.

je vynikající

To jsem jel takhle v pátek ve svátek kolem rybníčka domů k nám a co nevidím, dole u hospůdky visí prase. Houf sousedů, kouřilo se z kotle - no zabijačka. Kde jinde taky, než na vsi. Že ano. O té naší olešské jsem nějak nevěděl a tudíž mě mile překvapila. Podívat jsem se ale nešel. Jednak jsem nebyl mezi zvanými a druhak jsem byl mezi zvanými na tu sobotní. Ke kamarádům do Ohrobce. Zrovna se to sešlo takhle po sobě.
Pan řezník už byl dávno na místě, když jsme v sobotu po ránu v půl deváté přijeli. No a začalo se. Ten úplnej začátek se odbyl den před tím a prase porazili přímo na statku. Na místo činu pak už dorazily jenom části již nachystané. A tak začal pan řezník porcovat. Maso ke skladování zvlášť, ostatní do velikého hrnce. Kotel jsme neměli, ale i tak to šlo rychle. Pan řezník se zkušeně otáčel a ostatní pomáhali, jak dovedli. Někdo pomáhal míchat, jiný přidával, já třeba špejloval střívka, další je pak pomáhali plnit tím, co pan řezník vyrobil. Nejdřív jitrnice, pak jelítka. Kupodivu se ani nikdo nepomazal krvavým prejtem, jako paní správcová nejdřív toho fintila podomka a pak i pana doktora. Ale veselo bylo.
Já například chytil dvakrát tu samou sklenici piva, co jednou letěla ze stolu, protože z lavice letěl soused, co si nešikovně sed' a tím svým pádem převrh' stůl, a podruhý letěla z jinýho stolu, co jsem jí tam postavil, aby už nesletěla, ale stejně jí druhej soused zase převrh'. V obou případech v ní kapku piva ještě zůstalo. Tak rychle jsem jí dycky chyt' - piva by bylo škoda.
No a mohlo bejt tak k osmý hodině večerní, když už zbejvalo jen míchat prdelačku k vystydnutí, aby nezkysla. To nám pan řezník prozradil, že se musí míchat, dokud nebude studená. Jinak prý zkysne.
Co vám budu povídat. Nezkysla. Je vynikající!

zabijacka_171118-2

zabijacka_171118-1