WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

vlez mi na záda

Pravidla jsou tu proto, aby se dodržovala, což je často v přímém rozporu s realitou. Ovšem není to tak ve světě kočkenů. V něm jsou pravidla jasně daná. Jenomže to má háček. Každou vteřinou se musí ověřovat jednak skutečné znění těchto pravidel a potom i jejich platnost. To ve výsledku znamená, že pokud jednou jedinkrát na zlomek vteřiny zaváháte a povolíte, zavedené pravidlo už neplatí.
U nás platilo pravidlo "nelez mi na záda".
To je pravidlo opačného charakteru oproti tomu "vlez mi na záda".
Indy totiž ráda lezla po lidech. Měla to povolené tam, kde přišla na svět. Ale u nás to měla zakázané a nepovolil jsem. Až do včera. Včera jsem jí dovolil, aby mi vlezla na klín, když jsem seděl v křesílku. Indy si to vysvětlila tak, že už zase může lézt po lidech.
Takže když navečer přišel Matěj, znenadání mu u stolu chtěla vlézt na záda, což se neobešlo bez okřiknutí a plesknutí.
"Kam to lezeš?!"
Indy tedy nerada ustopila od svého lezeckého cíle, ale už je pozdě. Já jí dovolil na mě vyskočit a to je změna pravidel. Stará neplatí a nová se musí teprve definovat.
Inu pravidla tu jsou … ale jen Indy ví, jaká.