WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

co ty vejšky

Já vim, každej se musí ňák živit, to je světa běh. Jenomže někdy mi ta obživa přijde vážně už dost bohatá.
Kupříkladu schody.
Potřebuju je nějak obložit. Stejně i chodbu. Je tam ze starých časů teracco a to se mi hrubě nelíbí. Ovšem je to rovný, upravený, hladký povrch. Ideální k položení … něčeho. A já hledám to něco.
Pan architekt moudře pokyvuje hlavou a říká, že to bude oříšek. Pan stavitel se šklebí a říká, že to bude honička něco poshánět. Já jsem si už vybral vzhled. Nášlapy na schodech budou nějak medově hnědé. Ideální bude dřevo, v horším případě keramický obklad. Dlažba bude nějaká hezká, ale dlažeb je spousta. Všechno ostatní, boky, stěny, podschodnice budou bílé. No to je přeci velmi jednoduché a hezké řešení, řeknete si.
Jo, ale co ty vejšky. Dřevo a dlažba, případně obklady. Všechno je to jinak vysoký a jak to teď sladit dohromady.
Nu a tak hledám a hledám.
Včera jsem si myslel, že jsem našel.
Obrázek, pak firmu, pak prodejce. Celé schodové nášlapy i s nosem (to je takovej ten přesah přes schod, aby to bylo hezký a praktický) z jednoho kusu široký dlaždice. Zavolal jsem do obchodu, pán byl ochotnej a vysvětlil mi, že to není z jednoho kusu, ale že se to lepí a že má vzorky a že pošle cenu i fotky.
Poslal. První dojem byl, že na fotce v katalogu to vypadá skvěle, na fotce vzorku z krámu už dost mizerně. A k tomu pán poslal cenu. Že prej to je ve slevě a že jeden ten schod stojí tři a půl tisíce. Původně stál prý sedm!
Tedy tomu říkám vobživa. I po slevě jsou třikrát dražší, než konkurence, ktrou jsem pak taky našel. A jediný co maj, je ten hezkej vobrázek v katalogu.
No … hledám dál. Není to nic snadnýho.