WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

jen třetina

I v tak málo důležitém oboru jako jsou záliby se občas dozvím něco, co mě překvapí. Nejsou to pochopitelně žádné historii naruby převracející skutečnosti, jsou však dokladem toho, jak platný je Sokratovi přisuzovaný výrok "vím, že nic nevím."
Pročítám totiž denně
Zónu, což jsou stránky pana Soukupa s novinkami o filmech. Ovšem novinky nepatří mezi objevy. To jsou prostě novinky. Často se však vynoří informace z minulosti, kterou bych měl znát nebo si to alespoň myslím.
Třeba předevčírem jsem prohlížel odkaz ze zmíněné stránky, který mě zavedl na seznam filmů ve formátu cinemascope - to je velmi zjednodušeně řečeno "širokoúhlý film". Na tom by samo o sobě nebylo nic hodného objevu. To, co mě udivilo, bylo, že jeden z filmů, které znám a občas si je pustím, byl natočen právě v tomhle formátu, ale já ho tak nikdy neviděl. Nejedná se o žádné závažné umělecké dílo, je to taková spíš parodicky natočená sci-fi hříčka o tom, že lidskou duši nelze změnit ani plastickou operací. Jmenuje se to Ztracená tvář.
Já to vždycky viděl a mám to v archivu ve formátu klasického kina, tedy 4:3. Takže ta informace se mi nezdála a hned jsem si ji ověřoval. A ono jo. Nikde, ani v Národním filmovém archivu, jsem sice nenašel zmínku o formátu filmu, ale když jsem znovu zkoumal film s přihlédnutím právě na zmíněný formát, bylo vše jasno. Ono je to oříznuté!
Kdysi to kdosi ořízl pro použití v televizi klasických rozměrů a od té doby se to tak promítá ve všech dalších televizích. A pan Brodský se tak občas dívá z hrany plátna směrem ven, což je filmařský prohřešek významného kalibru.
Kdyby to neostřihli, byla by tam vidět ještě další třetina scény.
No nic, svět se kvůli tomu nezboří a třeba to někdo někdy vyhrabe z archivu a nechá to digitalizovat v původním cinemascopu.
Zatím je filmu jen třetina.