2018

stačí prohlídnout koš

"Vyčistíme tu myčku?" ptal se Matěj, když jsme zaznamenali, že ty skleničky už zas nejsou umytý, jak by být měly.
"Hmmm," pravil jsem já, neboť mi bylo jasný, že "vyčistíme" znamená, že já vyčistím to, co tam ostatní členové posádky za čas zase naházeli. Hmmm jsem procedil i proto, že mě nebaví bejt doma furt za popeláře.
A tak jsem se do toho někdy v neděli dopoledne pustil.
První chyba byla, že jsem to chtěl udělat pořádně.
Sítka a filtry jsem vyndal, vyčistil venku v dřezu, pak jsem je tam vrátil a dospod myčky nasypal chlorid sodný, tedy louh. Aby to tu všechnu špínu vyžralo. A pustil jsem v dobré víře myčku, aby se tím louhem propláchla. Zdálo se, že to funguje až do chvíle, když se to celé na konci mytí zaseklo.
"Ta myčka začala pípat," hlásil mi Matěj venku, kde jsem od rána stříhal vistárii a břečťan. Naštěstí jsem už byl hotovej a tak přišla po zahrádce na řadu znovu myčka. Voda s louhem nechtěla vytéct. Nu, asi se tam skutečně uvolnil nějakej sajrajt a někde něco ucpal a tak to budu muset ručně …
Jak ale ručně vylít z myčky vodu s louhem?
Dobrá, tedy, rukavice, hrneček a pěkně po troškách vybrat a vylít do hrnce a do odpadu. Tuhle procedůru jsem provedl několikrát. Pak jsem i prošťoural odpadové potrubí, několikrát to znovu napustil a vymyl. Když už jsem vodu vybíral asi popáté a furt to nechtělo odčerpávat, pomohl jsem si hadičkou.
No, co vám budu povídat: ani zředěnej louh není na chuť nic moc a tak jsem to přestal nasávat a raději jsem hadičku napustil vodou a použil princip spojených nádob … no povodeň byla po celý kuchyni, ale skutek utek. Pořád to nečerpalo.
To už seděla rodina u oběda.
"Já nebudu. Nejdřív to musím opravit."
A opravoval jsem dál.
Bylo evidentní, že pes je zakopanej jinde a že to budu muset celý rozdělat. Už jsem to v minulosti dělal, takže to šlo docela rychle. Ale nic nebylo špatně. Nikde voda navíc, všechno teče jak má, oplachuje, myje, napouští … jenom na konci nečerpá a pořád hlásí chybu '20 - to je zanesené potrubí na výtoku nebo vadné čidlo s čerpadlem. Ale dyť to meje, tak jakýpak vadný čerpadlo? No, co se dá dělat. Myčku jsem obrátil vzhůru nohama, pak jsem odpojil trubky … a furt nic.
Tak eště tuhle zepředu to otevřít a poslední hadici rozpojit tuhle u toho … !
Tady to je, mrcha mizerná!
On tam ten hydroxid v takovém malém koutku úplně dole zareagoval s něčím, co tam bylo před tím, zatuhl a udělal tvrdou zátku. Konec, šmytec, nehýbe se to, nečerpá to.
Zátku jsem snadno vyndal, jen jsem zapomněl, že je ta zátka z louhu. Naštěstí mi to hned docvaklo a žádné upadlé prsty se nekonaly. Citrón působí jako neutralizační činidlo proti louhu - to mi taky poradil Matěj.
Tak. Teď smontovat a provést zkoušku … hurá! Jede to … nejede to … sakra co zas je?
Aha. Já zapomněl připojit ještě tuhletu hadici vzadu.
No bóže, ta trocha vody na podlaze už se tam ztratí.
Zapojeno, podlaha vytřena, zkontrolovány další hadičky (ano, zapomněl jsem ještě na jednu další) a finální zkouška: funguje to!
Tak teď ještě všechny ty kryty, šroubky, plechy … no, to bysme měli.
Po čtvrté odpolední jsme to měl zase celý zpátky v cajku. Uff … to byla ale hezká neděle, že ano.
No byla, jasně že byla. Myčka je čistá, meje, napouští, vypouští a já bych moh' z fleku bejt vopravářem … jenom jaksi …
… jaksi stačilo úplně na začátku prohlídnout vrchní košík.
Kdybych to totiž v půl desátý ráno udělal, mohlo bejt už ve tři čtvrtě na deset hotovo.
On ten košík byl našikmo a stačilo ho povytáhnout do horní polohy. Pak by se točila ta oplachovací vrtulka a skleničky by byly čistý. Jenomže to mě napadlo až nakonec, když jsem prováděl poslední prohlídku a test všech soušástek uvnitř.
Čili: kdybyste náhodou něco nevěděli vo myčkách, nebojte se zeptat. Vím toho dost a hlavně: někdy úplně stačí prohlídnout koš.