WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

kam tečou kapky

Už přes dvacet let jezdím v autech s onem ve střeše. Tenkrát v tom prvním to tak prostě vyšlo, protože se mi to líbilo a teď už se to pro mě stalo příjemnou součástí auta, ve kterém se vozím.
Tedy i Kodiaq má skleněnou střechu. Člověk si to otvírá, aby mu bylo příjemněji, což ovšem neplatí vždycky.
Pamětliv toho, že voda je skupenstvím kapalným a tudíž zateče všude, dávám si pozor, jestli zrovna není po dešti a na střeše není voda. Včera tedy po dešti bylo a na střeše voda byla.
Nuže, musíš si dát pozor, aby ti to nenateklo dovnitř, říkal jsem si a zkoumal způsob, jak se střecha otevře, jak se zasune, kam se naklopí a kam poteče voda. Po důkladné rozvaze jsem usoudil, že to Škoda vymyslela vážně skvěle. Střecha se zvedne téměř vodorovně, zasune se dozadu a případné kapky stečou stranou nebo dozadu. Takže otevření je bezpečné i po dešti.
Tož jsem otevřel.
A vyjel.
Vyjela i střecha po svých kolejničkách směrem vzad.
A všechno probíhalo tak, jak jsem popsal. Až do chvíle, kdy se čumák auta sklopil dolů a já jel s kopce. V tu chvíli odtékající voda směrem dozadu na střechu změnila díky těm zatracenejm fyzikálním zákonům směr svého toku. A už to teklo dovnitř.
Zatracený fyzikální zákony!
Naštěstí to byla jen malá loužička, ale i tak to pozlobí.
Ovšem z té sprchy jsem vylezl poučen, jelikož právě tahle sitace s otevírací střechou se mi přihodila poprvé. Až dosud jsem se tomu šikovně vyhýbal.
Takže pro příště: ty troubo, nevotvírej si střechu po dešti při jízdě s kopce!