WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

rána do zobáku

Myslím, že jsem si buď četl či se díval na nějaký film, na to už si přesně nevzpomínám. Ale dobře si pamatuju na tu ránu. První myšlenka byla na nějaký klukovský atentát v podobě tenisáku v okně nebo čehosi podobného. Okno zadrnčelo a cosi se před ním mihlo.
Vzápětí mi došlo, že v sousedství není žádných kluků ani tenisáků.
Zato ptactva je tu habaděj.
Sýkorky, sojky, kosi, drozdi a … a strakapoudi. Strakapoudi pravidelně ošetřují stromy a už se jednou stalo, že jeden mladej narazil do okna. Tentokrát to ovšem ten strakapoud přehnal. Rozplácl se o sklo a skončil na trávě pod oknem.
Musím ho zachránit, povídám si a šel jsem pro něj.
Byl úplně praštěnej.
Podivně mžoural a nechal se zvednout. Zanesl jsem ho do kuchyně, omyl mu čumák totiž zobák ve vodě a mladej pán se začal trošku probouzet.
Musel mít něco jako otřes mozku, ale protože ti strakapoudi buší půl dne do tvrdého dřeva stromů, zřejmě to nebylo nic vážného. Jen další - a tentokrát pořádná - rána do zobáku.
Nu, udělal jsem mu portrét a nechal ho volně v hrsti, aby se mohl hýbat. Za chvilku se otřepal a já ho mohl bez starosti vypustit ven z okna. Letěl rovně, vůbec se nemotal.
To já mít takovej otřes mozku, tak se motám ještě tejden.
Inu strakapoud ná vo dost tvrdší hlavu.


Strakapoud