WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

Zvíkovský přívoz

Kdepak pověsti. My tu žádné pověsti nemáme, zní velmi často jako odpověď na můj dotaz. Ptám se tak už dlouhé roky a občas se podaří místní pověsti získat. To ovšem neplatí na Zvíkově.
"Máme tu pověst. Přeci Zvíkovský rarášek," děla paní v suvenýrech. Ovšem nedokázala pověst doložit jinak, než odkazem na Stroupežnického veselohru. A tak jsme se zase nedozvěděli nic o ohnivém psu, který hlídá v podzemí poklad, ani o mniších s dlouhými zobáky. Je to s podivem, že si ani místní pan řídící nebo jemu podobný vzdělanec nedal tu práci a neobešel sousedy pamětníky, aby sepsal, co se o Zvíkově povídá. Škoda.
A tak jsme si prohlíželi v neděli s Monikou Zvíkov bez pověstí a skoro sami. Téměř nikdo tam nebyl. Ba dokonce ani vody pod hradem moc nebylo, jelikož je Orlická přehrada kvůli údržbě vypuštěna na úroveň nebývalou, takže jsou vidět například zbytky silnice Dr. Kazimoura s nájezdem k přívozu od vesnice Varta, který býval pod Zvíkovem přes Vltavu v době, kdy byla Vltava ještě řekou a nikoliv přehradní nádrží. Kousíček vlevo po proudu je odhalená i velmi fotogenická skála s velikánským balvanem nahoře. Vlastně dole, když bývá skrytý pod hladinou.
Nu, je tam krásně i bez pověstí.

Zvíkov_220918-1

Zvíkov_220918-2