2018

právo na hašlerku

"Vem si hašlerku", říkávala babička, když člověk kapku zakašlal. Mně to jako medikace rozhodně vyhovovalo už proto, že tenhle medikament byl u nás vždycky po ruce. Vrtávalo mně hlavou, jak může takovej bonbón vykurýrovat kašel, ovšem kdo všechno si na hašlerky dělá zálusk, to jsem nikdy neřešil. Jak říkám: u nás to byl uznávaný lék na chrapot a tím to haslo.
Máme hašlerky doma i dnes. MáveseláHanička mi dokonce v pondělí oznámila, že se do nich pustila, jelikož pořád nějak chrchlá. Nu a v úterý už nechrchlala.
A v úterý ráno taky slyším takovej šustot. Jako když se rozbaluje hašlerka. Jdu to omrknout a vono jo. Cyrda si nese hašlerku a snaží se jí rozbalit.
"Cyrdo, ty čuně, přestaň to válet po zemi. Dyť tě bude pálit čumák."
"Ale to je moje hašlerka," vyčítavě na mě pohlédla Cyria.
"Ne, to není tvoje hašlerka. Ta byla v tý misce, co je na stole a co tam nemáš co lézt!"
Cyrda zanechala nerozbalený bonbón tam, kde ho pustila a šla si na protest lehnout do pelechu, aby dala světu najevo, jak krutě je s ní zacházeno a jak jsou její občanská práva na hašlerku ostřihávána.
No, nestřih' jsem jí jednu a hašlerku jsem rozbalil a sněd'. Koneckonců byla to hašlerka lidská, ne kočičí.