WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

je zavřeno

Včera jsem vzkřísil ono nezbytné zařízení, o kterém jsem tu psal předevčírem. Keramika v betonu drží, ale zatěžovat se to ještě nemůže. Beton holt krystalizuje měsíc, jak jsem se dočetl u odborníků. Dobrá, zatěžovat ho nebudeme. Zkusíme tedy nějaký ten stůl a židli někde poshánět. No jo, ale kde? Všude je zavříno.
Ne tak docela. Obchodníci se snaží to nějak vyřešit a jedním z řešení je on-line prodej. Vyzkoušeli jsme včera s Jurášem, jak to funguje.
Ano, je zavřeno. Na zámek. Nikdo nikde. Ale když zavoláte, dveře se otevřou a můžete vybírat ve skladu. Všechno podle pravidel. Roušky, úplně prázdno, jen majitel a skladník. Vyberete a
… a zaplatíte.
A tady se to kouslo. Chyběly mi tři stovky. Bankomat někde v tramtárii.
Nuže přichází na scénu očekávaná otázka:
"Můžu platit kartou?"
"A to právě ne. Já mám zavřeno," pravil majitel obchodu.
Tak jsme nad tím stáli a mudrovali, co a jak. Nebylo to dlouho.
Pan majitel pravil, že o nic nejde, ať to tak nechám, že jsme jenom lidi a že to bere i tak.
Suma sumárum jsem to měl o ty tři stovky lacinější a vydělali jsme oba.
A to i s náhubkem na ksichtě.