2018

na čtení nebyl čas

Když to vezmu jako statistiku, může být, že nárůst návštěvnosti je obrovskej. A když k tomu připočtu, že nejsem víc, než jeden ze sousedů, pak už je to na pováženou, že přišlo tolik lidí. Kdybych ale byl známou osobností, určitě bych mě rmoutilo, že mě tu skoro nikdo nezná. Z toho plyne, že i návštěvnost na besedě je věc nanejvýš relativní a člověk by si tím neměl příliš lámat hlavu. Lámáním by si naopak měl hlavu namáhat v případě, když takovou besedu má pořádat, což se mi právě včera přihodilo.
Tedy lámání i pořádání.
Nějak se to schumelilo a paní Humlová mě požádala, jestli bych neměl něco z výletů v zásobě pro povídání a promítání, že by se jí to hodilo do programu zvolského kulturáku. Já se dost snadno nechám ukecat, takže jsem přiznal, že něco mám a naplánovali jsme povídání o výletu na Bali. Psal jsem si tu o tom před dvěma lety a tak se mohlo zdát, že jakous takous přípravu bych mohl mít. I vytiskl a seřadil jsem si svoje články, udělal výběr z fotek z ostrova a sehnal jsem si už zapomenuté informace o tom, jak se který chrám, démon a bůh jmenuje, jelikož tohle v paměti rozhodně nemám. To spíš ty historky.
Připraven dostavil jsem se včas a kupodivu přišlo i několik sousedů, kamarádi i skalní příznivci.
Podkladů jsem měl dost, číst bylo z čeho, obrázky fungovaly, tož jsem začal. A to omluvou, že budu koktat, poněvadž jsem žádnou takovou besedu (když nepočítám tu společnou s Tomášem o Číně) nevedl.
A už od začátku bylo jasné, že ty přípravy a hromada listů papíru byly zbytečné. Nebyl na nějaké čtení čas. A tak jsem vzpomínal a povídal a promítal … a vydalo to na hodinku. Snad se to i líbilo. Sousedi zatleskali a Lucka pravila, že jsem vůbec nekoktal, což beru jako ocenění.
Nu, beseda o Bali je za mnou a přežil jsem i tohle další "poprvé".