WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

není třicet jako třicet

Měřící metody i přesnost měřidel určují kvalitu měření, to je stará vesta. Když třeba dáte k sobě dvě pravítka školního typu o prodávané délce třicet centimetrů a každé bude od jiného výrobce, zjistíte, že není třicet jako třicet. Ty tam jsou časy, kdy se délka kalibrovala platino iridiovým metrem uloženým v Sèvres ve Francii. Na ten se alespoň dalo šáhnout. Teď je to samá vlna, vakuum, atomy. Položit ruka se na to nedá. A tak se měří ledasčím.
Například v sobotu jsme s Kačkou měřili hodinkama. Zcela vyjímečně odpoledne nepršelo a tak jsme si v letošní teplé zimě udělali vycházku na Petřín. Lanovku jsme nechali turistům a vydali jsme se kolem Máchy k Nebozízku a nahoru k bludišti. Kačka trošičku reptala, jelikož to bylo do kopce, ale ten, kdo nahoře nomohl popadnout dech, jsem byl pochopitelně já. Davy turistů dál čekaly ve frontě před dolní stanicí lanovky, čímž jsme měli v bludišti volno. Samozřejmě jsme si udělali obrázky před zrcadly a procházka pokračovala. Hádali jsme, jestli bude Vojta stát na stráži před hradem, ale neuhádli. Nestál. Tak jsme si našli při výhledu na Prahu nějaká ta Národní muzea a divadla a radnice a Žižky na koních a vůbec všechny ty záchytné body, co je v Praze známe a po Starých zámeckých došli přes náplavku a Kampu zase zpátky k autu.
A celou tu dobu Kačka hlásila, kolik už jsme ušli.
"Už jsou to čtyři kilometry!"
"Tatínku, já už vážně nemůžu, už jdeme šest kilometrů."
Ve Všepyšné už to bylo deset a u auta skoro jedenáct kilometrů.
Mně se to nezdálo.
"Kačko, jak to ne těch hodinkách měříš?"
"No to je podle kroků."
"Jak máš nastavenou délku kroku?"
"No to já nevím … to se nějak …"
"Aha. Tak víš co, změříme to na mapě, jo?"
"hmmm …"
Změřil jsem to a vyšlo se všemy zákoutími a obchůzkami 6,1 kilometru. Bratru skoro polovina toho, co naměřily hodinky.
Inu, na metódě holt záleží.
Ale procházka to byla náramná, to zase jo.