může za to dědeček
02.září 2022 05:51 / zařazeno v kategorii: pro pamětníky
Kdo neví, co je to perkolátor, ať se mě neptá … tedy to platilo asi tak před týdnem. Dneska už se ptát může. Ovšem řeknu mu, že je to rozbitý.
Může za to dědeček.
Ne snad, že by to rozbil, to ne, on věci spíš babičce spravoval. Jenže já po dědečkovi mám takovou konvici na vaření melty a o té to je. Je hliníková s prasklou skleněnou pokličkou a tak už roky sháním totéž, abych si mohl vařit meltu na bílý kafe. A před týdnem jsem konvici znovu vylovil z komory a znovu jsem začal pátrat. Tentokrát jsem velikou oklikou vypátral, že to pořád ještě existuje a dá se to koupit.
Ta oklika vedla přes moka konvičku, ze které už si pár dnů děláme kávu. To je vlastně taky perkolátor, ale lepší, vychytanější. Ten obyčejný je ale také k mání. Konvička se sítkem na trubičce se stojánkem uvnitř. Voda se vaří, proudí nahoru trubičkou, překapává zpátky sítkem přes praženou cikorku, která je uvnitř sítka. To je celé.
Objevil jsem to mezi tábornickými potřebami. Jde o jednoduché vaření kávy nad ohněm. Hned jsem si to objednal a jak to včera přišlo, už jsem v tom vařil cikorku.
Jenže okamžitě při prvním mytí se mi to rozbilo. Podstavec upadl od trubičky a je to celé na vyhození. Zkusím to hodit prodejci na hlavu a uvidím, jak se zachová. V každém případě je to ovšem tak, že ten perkolátor po dědečkovi je pořád funkční a vařit se v něm dá i s prasklou skleněnou pokličkou. A to je mu dobře přes osmdesát let, tomu perkolátoru.
Inu, dřív ty věci holt víc vydržely.
Může za to dědeček.
Ne snad, že by to rozbil, to ne, on věci spíš babičce spravoval. Jenže já po dědečkovi mám takovou konvici na vaření melty a o té to je. Je hliníková s prasklou skleněnou pokličkou a tak už roky sháním totéž, abych si mohl vařit meltu na bílý kafe. A před týdnem jsem konvici znovu vylovil z komory a znovu jsem začal pátrat. Tentokrát jsem velikou oklikou vypátral, že to pořád ještě existuje a dá se to koupit.
Ta oklika vedla přes moka konvičku, ze které už si pár dnů děláme kávu. To je vlastně taky perkolátor, ale lepší, vychytanější. Ten obyčejný je ale také k mání. Konvička se sítkem na trubičce se stojánkem uvnitř. Voda se vaří, proudí nahoru trubičkou, překapává zpátky sítkem přes praženou cikorku, která je uvnitř sítka. To je celé.
Objevil jsem to mezi tábornickými potřebami. Jde o jednoduché vaření kávy nad ohněm. Hned jsem si to objednal a jak to včera přišlo, už jsem v tom vařil cikorku.
Jenže okamžitě při prvním mytí se mi to rozbilo. Podstavec upadl od trubičky a je to celé na vyhození. Zkusím to hodit prodejci na hlavu a uvidím, jak se zachová. V každém případě je to ovšem tak, že ten perkolátor po dědečkovi je pořád funkční a vařit se v něm dá i s prasklou skleněnou pokličkou. A to je mu dobře přes osmdesát let, tomu perkolátoru.
Inu, dřív ty věci holt víc vydržely.
2022
v ne(na)pravid(t)elném deníku
můžete číst: