WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

musej si to poponýst

Historky s Cyrdou jsou všeobecně známé a už jich moc nepřibývá, neboť jmenovaná je zčásti opakuje, zčásti už neprovádí a zčásti nové nevymýšlí. Novinky teď visí na Indy a Nemovi. Ovšem ti to nenechají jen tak, pochopitelně.
Například právě teď. Píšu o nich a jako by to věděli.
Slyším divnej zvuk.
Jako by se někdo dusil nebo co.
Aha, tak to někdo z kočkenů poprvé zvrací chomáč chlupů, to to přišlo brzy, říkám si.
Každý majitel šelem kočkovitých ví, že se ony šelmy poctivě mejou a to tím struhadlem, co jim narostlo v tlamě místo jazyka. A na tom struhadle ten élent, co mají v kožiše, uvázne, oni ho spolykají a když z toho vznikne chuchvalec, tak ho vyzvracejí. Na pánečkovi je, aby ten váleček plsti uklidil.
A tak jdu hledat.
A vida: kočkeni sedí svorně v koupelně pod umyvadlem. Ale žádnej váleček plsti. Na dlaždicích mají hromádku granulí.
Někdo z nich si narval plnou hubu granulí, dones' to do koupelny, tam to vypliv a teď oba svorně hodují.
Panenkoskákavá!
Tak vono už je jim to místo u misky se žrádlem málo. Vono se jim to vokoukalo, je to moc vobyčejný. Voni si to musej poponýst a vohřát v hubě aby jim to řácky chutnalo.
Na to teda vážně nemám šuplík.