2018

devadesát stupňů

Musím přiznat, že fotografování mám po dědečkovi. Ostatně i psaní deníku. A bude toho i víc. Dneska jde o to fotografování. Začínal jsem s vypůjčeným dědečkovým fotoaparátem, pak jsem měl svůj vlastní, v koupelně fotokomoru po dědečkově vzoru a to, že přišla digitální doba, způsobilo jednak zjednodušení práce se snímky a také jejich přemnožení. Nedostatečné kapacity šuplíků na fotografie však nejsou předmětem dnešního zápisu. Tím je povzdech nad pro mě nepochopitelným obratem.
Jedná se o obrat, lépe řečeno o otočení. O pouhých devadesát stupňů.
Totiž. Každej mobil má foťák. A žádnej mobil není čtvercovej. Je obdélníkovej a drží se na výšku. To jaksi vychází z ergonomie a způsobu užití tohoto předmětu denní potřeby. Telefony, potažmo jejich sluchátka, byly už od Bellových počátků vždycky orientovány tak nějak na výšku. Ucho je vejš než huba, že ano. Tedy i mobily mají sluchátko výš, než mluvítko, to dá rozum. I obrazovky mají na výšku. A na výšku se drží. A to je ten problém. Nikoliv telefonický, nýbrž fotografický. Telefonovati na výšku je žádoucí a přirozené, zatímco na výšku fotografovat je vyjímečné a nepřirozené. Už proto, že naše oči jsou uzpůsobeny streoskopickému jevu horizontálnímu, nikoliv vertikálnímu. No prostě nám oči narostly vedle sebe a né nad sebou. Ovšem v posledních letech s rozmachem fotografování mobily mám obavy, že se příroda otočila o těch devadesát stupňů a začíná se množit nový lidský druh s očima nad sebou.
Je to naprosto příšerný. A co je úplně nejhorší, na výšku tento tvor s vertikální optikou točí i videa a zamořuje jimi celosvětovou počítačovou i televizní síť. Žehrám na tenhle nešvar od chvíle, kdy jsem ho před lety prvně spatřil. Včera už mě to dožralo. Jsem na jedné síti členem - překvapivě, že - celosvětové komunity sdružující nedšence fotoaparátu, jímž jsem též nadšeným vlastníkem. A právě včera se tam objevil nový příspěvek, který je příčinou dnešního zápisu.
Kdosi natočil ve zpomaleném režimu krmení dvou ptáčků z ruky v přírodě. Nádherné, roztomilé, kvalitně nasnímané. Telefonem. Na výšku!!! To jelito si dalo práci, trpělivost, drahej telefon (ono tohle s moc lacinejma nejde) … aby udělalo filmeček na vejšku! Nedalo mi to a pochválil jsem video a zeptal jsem se: ale proč je to na vejšku? A jeden z přispěvatelů (nikoliv autor) mi odpověděl: Proč ne? Panenkoskákavá!
Co na to říct? Že se autorským záměrům meze nekladou? Že se nemám řídit předpotopním zkostnatělým viděním vázaným na dávno zapomenuté technologie? Že nemám bránit rozmachu svěžího ducha současnosti? Jo, touhle a další nepřebernou argumentací by mě jistě převálcoval současný nový fotografující mobilní dav s očima narostlýma nad sebou. S jedním například na bradě a druhým na čele.
Já na to říkám: to vás teda lituju, že vás postihlo takový neštěstí. Opravdu se to nedá nějak léčit?