WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

třetí pendlovky

Tak to nakonec dopadlo s těmi bednami, jak jsem předpokládal. At' už mají nacvičený postup, jak hrát chudého anebo opravdu nejsou peníze na výkup muzejních exponátů, v každém případě dostalo muzeum starožitný nábytek a dvě truhly po tetičce darem. To, co mě překvapilo, byla rychlost, s jakou si včera odpoledne přijeli. Vzali nejbližší možný termín, který jsem nabídl, ba dokonce pan ředitel přijel osobně a osobně si odmontoval i prvorepublikovou selskou kuchyňskou lampu se stahováním v původním stravu tak, jak ji tam někdy před sto lety dědeček přimontoval. Přišlo mi líto, aby se někdy v budoucnu vyhodila, když nám tolik desítek let poctivě sloužila. Stačilo ji očistit a je jako nová i s tou oplétanou šňůrou a závažím vysypaným olověnými broky. Pan ředitel montoval a potom jsme si ještě povídali o tom, jak vlastně přijel kvůli tomu, aby se podíval na sousední dům, odkud neuvěřitelnou shodou okolností zase pocházejí jeho předci.
Nu, svět je malej a o náhody v něm není nouze.
A tak jsme si dohodli, že muzeum sice dostane předměty darem, ale přeci jen mi dokáže něčím oplatit. Chtěl bych si totiž nechat staré pendlovky po dědečkovi, jenomže jsou samý červotoč. A to v muzeu umí vyřešit. Tož jsme vyndali hodinové strojky a pánové si odvezli ještě i ty skříňky mých hodin, aby mi je odčervili. Beru to jako oboustranně výhodný výměnný obchod.
Nádavkem jsem ještě dostal rodinného volňáska do muzea a jeli jsme. Tři pánové v dodávce s nábytkem do muzea a já domů. Jedny hodiny a v nich tři strojky jsme měl v kufru. Tyhle třetí pendlovky totiž byly v kuchyni a jsou natřené na bílo, do těch se červotoč nepustil. Lakovaný dřevo mu nechutná.
Počítám, že by měli dědeček i tetička radost, že ta rodinná památka - ta barokní truhla - se neztratí, a hodiny že zůstanou u mě doma a až mi je opraví a zbaví červotočů, budou zas slyšet po celém domě.
Nu a tím je chalupa prázdná. Už není co rozdávat.