WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

poučení

To mě minulo, tyhlety karetní hry jako třeba Magic. Není se co divit, člověk se pro to musí nadchnout v přiměřeném věku a pak u toho buď zůstane, či se k tomu vrací nebo ho to pustí. Začínat ve věku pokročilém asi nebude pro tenhle způsob zábavy to pravé. Vůbec nic mi ty obrázky s popisem magických schopností neříkají. Matěj na tom je ovšem úplně jinak. Juráš ho k tomu možná trošku přistrčil, když mu před lety věnoval jeden za svých balíčků. Od té doby si o tom kluci občas (když se potkají) sdělují informace a zahrají si. Matěj teď našel nového spoluhráče. Ve škole. To je snažší, s tím se na rozdíl od velkýho bráchy vidí denně.
Včera mi vyprávěl, jak si byli koupit nějaký vylepšovací balíček. Že prý je víc možností, jak získat dobré karty. Jedna z nich je, ty karty si vybrat a pokud jsou vzácné, hodně za ně zaplatit, ta druhá je koupit si bůstr, což je něco jako štěstíčko. Koupíte balíček, nevíte, co je v pytlíku a když to otevřete, může tam být něco, co by vás jinak stálo třeba třikrát tolik.
A že prý vybírali a Matěj pak nakonec při tom vybírání dal přednost balíčku, který měl prvně vyhlédnutý jeho spoluhráč.
"Na tomhle je nějaká ženská, tam určitě bude něco zajímavýho," pomyslel si prý a vyměnili si to.
Balíčky rozdělali a hned se to ukázalo.
Vyhrál osmdesát korun. Tedy rozuměj: byla tam karta jednotlivě prodávaná za osmdesát.
Ovšem vyhrál spoluráč. V tom Matějově balíčku nebylo nic zajímavého kromě poťouchle se tvářící ženské na obalu.
Inu, je to jedno z prvních poučení, jak to s ženskými chodí.