WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

ve Vltavě

Včera odpoledne nebylo nijak vlídné počasí. A teplota byla jen pár stupňů nad nulou. Tedy nějakých 2,5°. Aprílové počasí, ba dokonce občas poletoval sníh. Tudíž bych čekal na Vltavě spíš tající ledy než plavce.
Ovšem očekávání bylo následováno překvapením.
Kousek pod Vraným těsně před Jarovem je Vltava pod Zvolskou Homolí v zákrutu odhalená a ze silnice je vidět cyklostezka i levý břeh pod Strnady. A u toho břehu je dřevěné molo. Toho jsem si všiml až jako druhého. To první, co mě zaujalo, byla plovoucí a z řeky vykukující hlava plavce.
Kdosi si plaval včera odpoledne ve Vltavě, jako by se nechumelilo. Ale ono se mírně chumelilo!
Hned potom jsem si všiml hromádky šatů na tom dřevěném mole. Plavec tedy nepřiplaval z Prahy od Žofína, kde se otužilci obvykle hromadí, ale plaval si jen tak v zátočině pod vranským přívozem.
Inu otužilec. Kapku jsem se otřásl zimou a pokračoval v teple automobilu do města. Rozhodně bych s ním neměnil.