WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

hasič mývalí

Že prý si kočkeni oblíbí vodu, budou si s ní hrát a bude je to motivovat k pití, čímž se jim zlepší pitný režim, budou veslí a zdravím kypící. Tak praví mnohé návody k použití, propagační letáky i zkušenosti šťastných majitelů obého. Tedy koček i vodních fontánek.
Nevím a ani vědět nemůžu, co ty všechny zdroje vědí o Nemovi, ale tak nějak tuším, že o Nemovi netuší nic.
Protože kdyby tušili jen drtek skutečnosti, psali by jinak.
Moji kočkeni, tedy Indy a Nemo jsou mývalí, tudíž s vodou si hrajou furt. I v obyčejné misce s vodou najdou zalíbení a když je to popadne, udělají z misky rozbouřené moře. Tudíž nějaká fontánka na pití je nemůže ani rozhodit ani motivovat k větším hrátkám s vodou.
Ovšem ani to není celá pravda. Nemo si, když má teď fontánku, nehraje s vodou víc. Co se četnosti vodních hrátek týče, moc se nezměnilo.
Změnil se způsob.
V misce vodu jen packou rozhrnoval a to často tak intenzivně, že cákala ven. Ve fontánce to jde hůř. A proto začal zkoumat, jak by to šlo líp.
To, že fontánku rozebral, to jsem tu už psal. Teď doba pokročila, fontánka je prozkoumaná zvenku i zevnitř. Nuže je čas využít znalosti konstrukce a začít ji používat. Například právě k tomu hraní.
Takže: Nemo si potřebuje hrát s vodou. Tekoucí voda už ho omrzela, hledá tedy jiné způsoby. Voda tekoucí je příliš obyčejná. Voda vycákaná packou příliš okoukaná.
Co dál?
No … co by. Dostříknout dál. Ale jak?
No přeci proto nám pán přinesl tuhle fontánku!
To když se tadyhle nahoře ucpe packou ta trubička, voda nepoteče. A když se pak maličko povolí, to to najednou stříká, panečku! Jako z hasičskej hadice.
A tak mám mývalího hasiče.
Nakonec měly ty návody pravdu: Nemo se naučil používat fontánku jako skvělou hračku a zavlažuje proudem vody okolí.
Čili požár nehrozí.
Spíš povodeň.