WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

v Táborské

Zdálo se mi podivné, trávit prázdninový tábor v Praze. Ale což, Kačka si to vybrala, odvezl jsem ji tedy na tábor do Táborské. Do školy. A znovu se vtírala další pochyba: do školy? O prázdninách? No nic. Kačka si to sama vybrala.
A tak byla týden na uměleckém táboře ve škole v Táborské.
A v sobotu bylo velké představení.
Všichni, kteří se týden umělecky snažili něco se naučit, předváděli, co to bylo, to co se naučili. Přiznám se, že jsem čekal něco na způsob školní besídky pro rodiče. Toho jsem se ovšem nedočkal.
Naopak. Dvě hodiny děti předváděly v rámci svých skupin představení, která byla více či méně skvělá. Muzikál jediný ke mně moc nepromluvil, ale to je proto, že na tanečky a písničky moc nejsem. Ale za týden se tohle naučit - inu bylo vidět, že si tu táborovou práci všichni užívali celý týden poctivě.
Nu a Kačka měla v jejich představení roli němou. Byly čtyři, tihle mimové a měli za úkol spolu s ostatními mluvícími zahrát docela silný, byť tragický příběh. A povedlo se jim to. Právě jejich divadlo bylo nejsilnějším zážitkem. Jiné bylo zase veselé s ponaučením. Kdepak školní besídka. Tohle už byla docela vážná práce - a měla skvělé výsledky.
Odpoledne pak byla rozlučka, společné hemžení a tancování, loučení všech se všemi … no vážně: byl to náramnej tábor. Kačka si to pochvalovala. Inu, tohle je její parketa. Tohle jí baví. Teď jsou s partou wu-shu v horách a příští týden jí i Matěje čeká další role. Tentokrát ve fantastické zemi Leirin. Už se nemůžou dočkat.