WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

Adamova hlava

"Já jsem složil největší kus," chlubil se Matěj.
"A já už mám celej dolní okraj," nezůstala pozadu Kačka.
"Potřebuju pomoct najít tu šálu," pokračoval Matěj.
"Pojď skládat s námi, tatínku," přidala se Kačka.
"Já na to nemám voči, je to moc mrňavý," musel jsem přiznat já.
A o co jde?
Modří už vědí.
Ano: na celém stole je rozložena skládačka. Vejde se tam jenom čtvrtina celého obrazu. Děti vytáhly mnoho let starou a dosud neotevřenou krabici s obrazem stropu Sixtinské kaple. Kdysi dávno jsem ji přinesl pro moumilouHaničku, jenomže obraz o rozměru téměř tři krát jeden metr se nikdy nedostal na pořad dne. Je prostě moc velkej. Byl odložen na dlouhé zimní večery. Ovšem tak dlouhé zatím nikdy nebyly. Až teď.
Na začátku minulého týdne se byli v tej Sixtínskej kapli podívat a tak se teď obraz stal prudce aktuálním. Děti vědí, kde ten strop je, vědí jak vypadá, byly pod mím. Tož teď, když nastaly dlouhé dny i večery v kranténě, způsobené mimo jiné právě i přítomností v Sixtinské kapli, přišly letité puzzle k duhu. Zatím jen jeden pytel ze čtyř. Jde to pomalu. Z Adama mají teprv jen hlavu.
No nic, Michelangelo
na tom dělal čtyři roky. Tak je čas.