WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

pěkně v nich bruslí

Kocour v botách, toť veleznámá pohádková postava. Je tu i kocour Mikeš, který v botách chodil. A jsou tu kočkeni, kteří …
Nevím, co je na těch botách tak zajímá. Nejdřív jsem si po léta myslel, že jsou to tkaničky. Pak jsem za další roky přidal to, že jim ty boty obzvlášť pěkně voní, což se u lidských protějšků projevuje právě opačně. Další důvod byl jakousi syntézou tkaniček, vůně a dalších neocenitelných vlastností lidských bot jako je například různost tvaru, materiálu i povrchu, též i odlišnost od podlahy, na které se obuv nachází se zvláštním přihlédnutím k tomu, že na botách se dá skvěle válet a strkat do nich rozličné předměty jako například plyšmyš nebo míček. To všechno už tu bylo.
Teď s příchodem nových kočkenů přibyla i další kratochvále s botami.
Oni v nich bruslí!
Ne, není to tak, že by se v síni válely brusle. Ty jsou uloženy pod zámkem. Kočkenům k bruslení stačí pantofle. Pantofle se totiž dají snadno obout.
To se takhle rozběhnete, skočíte a předníma tlapama se trefíte do pokojně stojících a dosud nic zlého netušících pantoflí. Zadní nohy stále běží, ale ty přední, ty už se vezou.
Náramná legrace.
Nejdřív jsem načapal Indy, jak se vozí v jené pantofli. Hned další den už měl na programu bruslení i Nemo. Ten to vzal důkladně a vezl se pěkně spořádaně. Na každé tlapě jeden pantofel. Koukal maličko vyjeveně a ohlížel se po mně, jako by chtěl říct:
"Pane, vono to vážně jede."
"No bodejď by to nejelo, když to bereš s rozběhem!"
"Nevídáno," řekla by babička, "dyť jsou to jen obyčejní bruslící kočkeni."