WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

Krásný Ztráty

Tak jsem si říkal, že si v pátek vezmu ten zvukový zápisník, abych si nahrál atmosféru na Krásnejch Ztrátách. A zapomněl jsem ho doma.
Ale nešť, kousíček, tedy křtění vynilového dvojalba jsem si nahrál alespoň na telefon a atmosféra ve Všeticích byla skvělá. A to jsem viděl jen Vláďu Mertu a Michala Prokopa, poněvadž Matěj, kterého jsem vzal s sebou, už chtěl jet domů. Že prý nemá rád kolem sebe moc lidí a vůbec je ta muzika moc nahlas. Tak jsem si vystál čekací frontu na to křtěný album, co ho ve dvaceti kouscích podepsala celá kapela, jeli jsme dom a na MCH Band už jsme nepočkali.
No, já to z jedný strany chápu. MácitliváHanička u nás zavedla ticho a když doma spadne špendlík na podlahu, je to jako výbuch Etny. Na druhou stranu koncerty patří k životu ikdyž, pravda, jsou někdy trochu víc nahlas. Já se snažím děti kápku seznámit s tím, co se mi vždycky líbilo, ale nějak se nesetkávám s dobrým ohlasem. Jo, když si to pak pustěj z toho šumícího telefonu v empétrojkách, tak se jim to třeba i líbí, ale pořádná šťavnatá muzika to není.
Tož tak, základy hudebního vzdělání mají, noty umějí, na flétnu (oba) i na klavír (Kačka) zahrajou, takže povinnost splněna. Ale to vám povím, dyž mi vloni na Sychrově řeknou, že to je sice hezký, ale přesto, že je to Ian Anderson, tak by si to radši poslechli doma v pokoji a teď v pátek mi Matěj řekne, že se tlačit mezi lidma nebude a že na toho Mertu stejně nevidí a že přece hraje tu písničku vod Cashe (Long Black Veil), tak mě to drobátko rozteskní.
A Kačce se Framus 5 vůbec nelíbí a na koncert s námi nešla. Zkusil jsem tedy něco mladšího a tak se v autě cestou domů z tábora při poslechu zeptala, kolik Radůze je. Jestli taky neni stará. Řek' jsem, že asi třicet, což jsem Radůze velice zalichotil a Kačku to uklidnilo a že prý by na její koncert šla. No tak jo. To jsem jí slíbil, ale až někdy. Teď v září to nedáváme, to budem s Matějem v Albionu.
Ach jo, to jsou mi hudebníci. Snad to teprv přijde. Ale já byl vlastně taky takovej umírněnej rocker. A v autě cestou na Krásný Ztráty mě Matěj vzal na milost a vybral si na poslouchání Deep Purple, tekže skoro dobrý. Až na to, že Child in Time v půlce přeskočil, že ho to nudí.
Tak nevim.
Možná jednou, za čas, budou doma z Krásnejch Ztrát krásný nálezy a já budu překvapenej. Ale to připadá do úvahy až za hooodně dlouho. Jestli tedy vůbec.