2018

jsem chlap!

Většinový názor se přiklání k teorii, že pokud jde o vícenásobnou činnost prováděnou zároveň v jednom čase, jsou mužský prostě nemožný a tudíž neschopný vykonávat najednou víc úkonů. Jako například navlíkat korálky, sledovat v televizi Takovou normální rodinku a vést dialog o kvantové fyzice. Připouštím, že když doma rozvinu nějakou myšlenku, a nemusí být zrovna z oblasti kvantové fyziky, samovolně přestanu opravovat myčku a začnu s opravou až ve chvíli, kdy myšlenku dokončím.
To ovšem - podle té teorie - neplatí o pokolení ženském. To zvládá vícenásobnou činnost s přehledem.
Tolik teorie.
Vešel jsem do kuchyně. MojepečliváHanička právě dělala dětem do školy svačinu.
"Prosimtě, budeš vobjednávat nějaký knihy nebo mi vrátíš tu poukázku? Já bych teď něco vobjednal."
"Jo."
"Co jo? Jo, že budeš vobjednávat nebo jo, že mi ji dáš?"
"Jo, že ti ji dám." Pravila mápracovitáHanička a vyšla směrem, kde tušila, že je poukázka."
"Ale teď ne, stačí až potom."
"Jo," děla mástarostliváHanička, vrátila se a jala se balit svačinu.
"Já totiž potřebuju vobjednat matematický tabulky a …"
"Sakra! Do háje! Zas to dělám blbě!"
"???"
"Tady tu svačinu. Mluvíš na mě a já to balím blbě."
"Ale dyť …"
"Nemluv na mě! Jsem chlap! Dyž něco dělám, tak jsem chlap a dyž na mě mluvíš, tak to zvorám. Tak na mě mluv až to dodělám!"
"Aha … já myslel …"
"Povídám: nemluv na mě. Balím svačinu. Jsem chlap!" ukončila dotazování mározumnáHanička.
Přestal jsem konverzovat.
Aby mohla dobalit tu svačinu. Jenom jsem koukal, jak to mé právěprobuzenéHaničce sluší, i když balí svačinu.
Ale mezi náma: Ať jsem koukal, jak jsem koukal, žádnýho chlapa jsem neviděl.