WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

v úterý nastal podzim

Vloni to bylo nemlich tak. Ale letos je to ještě kápku jinak. A totiž konec prázdnin, nástup do školy a povětří vůkol.
Jelikož to, že se přesně na konci prázdnin ochladilo, zatáhlo a začalo pršet, to už jsem si tu zazanamenal i vloni a jistě tomu tak bylo i mnohokrát před tím. Jenomže teď mi to počasí přišlo ještě o fous viditelnější.
Ještě minulý týden v úterý nám bylo na Paloučku hej. Bylo docela teplo, cvičilo se hezky i když se stíny už výrazně prodloužily. Ve čtvrtek už mi bylo kapánek chladno a zdálo se, že se začíná ku konci cvičení stmívat. Nu a včera už jsem přijel do tělocvičny za šera a odjížděl jsem v zimě a potmě.
Dneska ráno píšu deník a už hodinu čekám, že se pořádně rozední a ono se to k tomu rozednívání pořád nemá. Co se to děje? Že bych zapomněl, jak rychle v září ubývá dne? Už to tak bude. Letos jsem si nějak víc zvykl na léto, přesto že bylo spíš deštivé a chladné. Ale bylo to léto. A teď mi to najednou přijde, jako by v úterý nastal předčasný podzim.
Zvláštní.
Že by to souviselo s věkem? To se mi nezdá, já mám podzim rád. Když ale zavzpomínám na babičku, tak v paměti zaslechnu její postesknutí:
"Ach jo, tak už je zas tma. Už aby bylo jaro, viď, taťko."
Nu, asi na tom postesknutí něco bylo. Ausgerechnet letos se mi zdá obzvlášť aktuální.