WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

kino pro jednoho

Ano, tuhle filmovou hlášku si tady používám docela často. Nuže dneska je to navíc ještě velice aktuální. A tedy: stává se to maximálně třikrát za deset let!
Tedy v mém a v tomto případě třikrát za pět let. Pět let totiž už dělám jednou měsíčně klubové promítání pro přátele a včera se stalo, že potřetí se to nestalo.
Co že se to nestalo?
No neklaplo to.
Z neznámých příčin.
Jednou se nepromítalo, protože nešla elektřina, podruhé jsme to zvrzli tak, že já neposlal plakát, protože jsem ho poslal minule, a Jarda si myslel, že ho pošlu znovu a tak nikdo nepřišel.
Včera bylo všechno, jak má být … a přišla jen jedna paní, která navíc ještě chodí málokdy. Ostatní nepřišli.
Vůbec nevím, co se přihodilo, minule jsme se domluvili, dohodli jsme datum i film, dokonce jsme si řekli, že bude začátek o půl hodiny dřív, jelikož je film dlouhý, plakát byl vyvěšen se správným datem i hodinou … a nic. Já tam byl, Jarda tam byl … a pak už jen ta jedna paní.
Nu stane se. Tak snad příště.
Ale promítali jsme - bylo to kino pro jednoho diváka, vlastně divačku.