WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

opravit nebo seřídit

Nevím, co přesně dělám špatně. Připouštím, že něco asi jo. Ale ať je to, co je to, těžko to napravit. Tudíž je poslední dobou složité se nějak rozumně dohodnout s Matějem. Vidím v něm hodně z modelu mého chování, ale ten největší problém je v modelu získaném od mé ženy.
Dá se to zkrátit: rád vysvětluji. Oni neradi poslouchají.
V mém mládí to bylo stejné. Dědeček vypravoval a většina jeho okolí se hned na začátku v lepším případě podívala vzájemně na sebe nebo do dálky a nechala dědečka vyprávět. V horším případě babička zasáhla a řekla: "Taťko, tos' už vyprávěl stokrát, tak teď toho nech a pojď k večeři…"
Ale nikdy to nebyl důvod k výměně názorů nebo nějakému protivenství. Měli jsme k dědečkovi úctu a v drtivé většině případů jsme ho nechali domluvit. I proto vím spoustu věcí z minulosti.
Nu, toto mi není, kromě jiného, dopřáno.
A tak včera Matěj povídá:
"Tati a pomůžeš mi opravit kolo?"
"Jasně. Ono je rozbitý?"
"Jo."
"A co s ním je?"
"Přehazovačka nepřehazuje."
"Tak to asi je potřeba jen seřídit."
"No dyť jsem řikal, že je rozbitý a potřebuje opravit."
"Matěji, to není totéž."
"Je to totéž. Nefunguje, je rozbitý, potřebuje opravit. A nevysvětluj mi to už."
"Hele, na celým světě jsou mezi lidma zavedený nějaký pojmenování. Seřizování a opravování jsou zavedený termíny a jsou to zcela odlišný činnosti. Rozbitý kolo je potřeba opravit a je to jiná činnost, než seřídit povolený lanka na přehazovačce. Obojí se v servisu objednává jinak a trvá to jinak dlouho a stojí jiný peníze …"
Matěj už neposlouchal.
Četl sí dál knihu nebo alespoň předstíral, že si čte. Nabídl jsem mu, že to můžem seřídit hned. Prý že ne, že si čte …
Jo, mám ho pochopit, ustoupit, míň poučovat, víc se vcítit do jeho role, řeknete mi.
Ale je to správně?
Nevím.