WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

tajemno za oknem

Když Cyrda cvaká zubama, je to známka, že za oknem něco je. Obvykle nějaké to ptactvo. Vztah mezi našimi kočkeny a ptáky je docela jasně definovaný, ovšem zatím se nestalo, že by Max nebo Cyrda někoho ulovili. Ostatně Max to vůbec neřeší. To jen Cyria, ta si včera večer lehla na vrchní patro kočkeního váledla a zírala oknem do tmy. Do dálky. Něco tam bylo. Co přesně to v té tmě mohla vidět, to nevím. Ale zírala tak zaujatě, že jsem jí musel odnést do nočního pelechu, jelikož standardní příkaz neslyšela. Teda slyšela, ale dělala, že neslyší. To se pozná podle uší. Hejbe s nima podle zvuku, ale hlavu neotočí.
No jak píšu: neslyšela, poněvadž vyráběla tajemno ve tmě na zahradě. Ale já ji mám prokouknutou. Kdepak tajemno. Takhle večer už spí i ptáci a srny z lesa chodí až k ránu. Nanejvýš ten náš ježek se tam moh' potloukat. Ale na tom nesejde. Důležité bylo to tajemno a pohled do dálky:
"Vidíš, pane? Hídám to tam."
"A co tam hlídáš, Cyrdo?"
"To!"
"Aha, myslíš toho ježka, jo?"
"Nemluv na mě, pane, hlídám."
"Jo. Teď. Zrovínka teď když máš jít na kutě, tak hlídáš. Nehraj to na mě."
"mmMMMrrRRRhhhhhrrrrrmmm…."
Popad jsem tu osmikilovou chlupatou kouli. Omotalo se mi to kolem krku packama a šli jsme. V síni se mě nechtěla pustit.
"Tak a spát."
"hhhrrrrrRRRmmmmMMMrrr"
Cyrda si sedla a ještě před spaním se musela umejt, jelkož jsem jí rozcuchal kožich. Domyla se a šla hlídat do pelechu.
Tam se v noci hlídá nejlíp, to dá rozum.