WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

modrá

111, 138, 815, … že jsou to jen nějaká čísla? Ano, jsou to čísla, ale ne ledajaká. Jsou to čísla označující modelové řady nákladních Tatrovek. Pamatuju je všechny a stoosmatřicítka z nich byla nejoblíbenější. Ještě se tu a tam dá zahlédnout třeba jako stálesloužící autojeřáb. Zrovna tenhle model měl motor o výkonu 138kW, což je o dva kW méně, než má moje současná škodovka, ale to je jiná píseň. Nicméně škodovku mám a tatrovku jsem nikdy neměl. A já ji tolik chtěl!
Oranžovou Tatru 138.
Krásný autíčko, vyklápěčku s tím velikánským límcem nad kabinou, se šesti koly a obrovskou sklápěcí korbou, do které se všechno vešlo. Jakživo jsem ji nedostal a jen jsem toužebně sledoval, jak si na pískovišti šťastnější majitelé oranžových tatrovek vozí písek na stavbu tunelu nabo jak si nasedají na korbu a nechají se - taženi na provázku - odvážet domů.
Nu, kapku jsem vyrostl, ale na oranžovou Tatru 138 jsem nezapomněl. A před lety se znovu začala dělat. Zřejmě nejsem jedinej kluk, co by ji chtěl a výrobce na to pamatuje. Teď už by mi asi k ničemu nebyla a když už, spíš bych užil opravdickej originál, ostatně na to mám i papíry, ovšem kam bych ji dal, že.
A včera mi přišla zpráva: máme první dárek k prvním narozeninám.
Ano, Bartolomějovi bude příští týden rok, tedy první rok a už dostal dárek. A hned Tatru 138!
Závidím i přeju mu ji zároveň.
Ovšem musím dárci vyčinit: copak to je, tohleto? Tatrovka má být oranžová a Bartoloměj dostal modrou.
To teda vážně nevim … tatrovku, modrou …. Kdo to kdy viděl?