WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

moruše a rybíz

Kdepak já a zahradník. Jistě, trávu jsem sekal i v minulosti a sekám ji i teď. Ale věnovat se pěstování čehokoliv, to ne. Zahrada byla okrasná. To je ovšem vynucená minulost. Ta současná zahrada je taková nesourodá džungle po předchozích majitelích a já ještě nemám pořádný plán, jak ji zvelebit. A tak ji udržuju v nějakém stavu, dalo by se to nazvat neřízený přírodní výběr. Co přežije, přežije. Co ne, shoří zase za rok o čarodějnicích na hranici.
Jenomže moje paní si usmyslela, že budeme pěstovat rajčata. Nu, pěstuji tedy rajčata. Poprvé v životě. A zdá se, že snad i nějaká budou. Kačka mi přinesla taky pět rostlinek, takže máme dohromady nějakých jedenáct keříků.
A pak moruše. Ty tu rostou samy. A rybíz. Ten toho taky moc nepotřebuje. A zasadil jsem třetí kmínek révy. K těm dvěma, co tu už byly. Sleduju, jak to roste a dostavila se taková mně neznámá nálada: radost z toho, že to roste.
A podivení nad tím, že například moruše a rybíz si letos prohodily termín dozrávání. Rybíz se letos výrazně opozdil.
Samotného mě to překvapuje. Takový zájem o zahrádku? Že by ze mě nakonec jendou byl ten zahradník?
No, uvidíme.