WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

v první desetině

Pochopitelně cvičíme dál virus nevirus. On-line z domova a občas se sejdeme v pár lidech někde venku, abychom si porovnali s Tomášem, kde máme chyby. Díky tomu porovnávání jsme začali zkoušet prvních pár pohybů nové sestavy.
Pro ty, kdo s tím zatím nemají moc zkušeností, jde o to, že to naše cvičení vychází z tradičních forem Tai ti. Cvičí se něco jako rozcvičky, což jsou vlastně základní prvky pohybů, z nichž pak lze pospojovat cvičební sestavy. Dosud jsme se naučili a cvičíme tu nejzákladnější sestavu, tedy třináct forem. Nu a Tomáš navrhl, že když nám to takhle v soukromí pěkně jde, můžeme začít se složitější sestavou, to jest sedmdesát čtyři forem.
Tu třináctku jsem se učil asi tak čtvrt roku, než jsem si zapamatoval všechny pohyby, aby šly správně za sebou. A protože tyhlety pohybový kreace mi nikdy moc nešly, jsem sice pyšnej na to, že si to alespoň trochu pamatuju, ale taky se obávám, že sedmdesátčtyřka bude nad mé síly.
No jo, ale když on Ondřej volal, že bychom se tu úvodní sérii pohybů měli za domácí úkol naučit, aby s námi Tomáš neměl takovou práci. Ono to minulej čtvrtek vypadalo, jako když na hřišti dva tatrmani opisujou od učitele a i kdyby se na kostičky nakrájeli, stejně jim to nejde. Tedy ono to tak nevypadalo. Ono to tak bylo.
A tak jsem si řekl, že to zkusím podle videa. A v sobotu jsem se do toho pustil. A světe div se! Asi za půl hodiny jsem si dokázal ty pohyby zapamatovat, jak jdou po sobě. Neuvěřitelný.
A včera odpoledne ještě před obvyklým cvičením jsem to učil Ondřeje.
Vůbec nechápu, jak je to možné, že bych si to tak rychle dokázal zapamatovat. Jediné, co by snad mohlo být příčinou toho nečekaného úspěchu, je dlouhodobé pravidelné cvičení třináctky. Sedmdesátčtyřka je vlastně jen rozšíření o některé pohyby a pospojování v jiné posloupnosti.
Uvidíme. Zatím jsme teprve v první desetině sestavy.