2018

umytý sklo

Další shluk událostí se odehrál o víkendu. Sešly se úniková hra, Moravský pohár ve wushu, vynášení Mořeny a Velikonoční jarmark. To nešlo stihnout najednou a tak jsme se museli rozdělit. Kačka s Matějem odjeli do Brna a my s mouveselouHaničkou do Zvole. Společně jsme před tím ještě stačili všichni uniknout z tajemné místnosti. A tak jsme stihli nakonec každý to své, jelikož děti přivezly nějakou tu placku, Matěj i pohár, mášikovnáHanička spotřebovala na jarmarku všechny perníčky na zdobení, které napekla a já zas vypotřeboval všechny proutky na pomlázky, co jsem přinesl.
Jen historky se žádné neodehrály, protože to letos všechno klapalo tak, jak to bylo nachystaný. I ten obrovskej milej hafan, co nás doprovázel při vynášení Mořeny, byl ztělesněná moudrost. Celou dobu si to chystal, ale dobře věděl, že se nemá nic zbytečně uspěchat, a že mu stejně nic neuteče. Proto si počkal, až budu pěkně v podřepu fotit hořící Mořenu, přiloudal se ke mně a konečně si moh' voblíznout objektiv, na což se těšil celou cestu od školy. Nechal jsem ho, aby ochutnal, a počkal jsem, až mi voblízne i obličej, jelikož mu bylo na čumáku vidět, že to prostě musí, že si to nemůže nechat ujít. Když to měl hotový, nechal mě dofotit a šli jsme si pak každý po svém.
Inu - jak říkám, každej stih' to svý. A já mám navíc umytý sklo i ksicht.